Musime zajet na chatu, i ta divka s dračim tatu, chtěl bych se za ni podivat, trala lalala la la la…


Předem bych chtěl varovat – pokud jste nečetli knížku Muži, kteří nenávidí ženy, popřípadě švédský film anebo nejnovější verzi od Davida Finchera a chcete se nechat překvapit, tak nečtěte dál. Anebo dobře, ještě jeden odstavec, ale pak už ne.



Můj vztah k této knížce, potažmo celé trilogii, byl velice proměnlivý. Nejdřív jsem ji přehlížel, jako další vyhypovanou knížku (namátkou mě napadá třeba Coelho, fajn, Alchymista OK, ale to potom? WTF?), ale nakonec jsem neodolal a koupil. Četla se dobře, člověk neměl čas se moc ničím zabývat do podrobna, prostě ideální oddechové čtení na jeden – dva zátahy. Pak jsem byl zvědavý na film a ten se mi líbil moc.



Tady už začínají spoilery. Film se mi líbil hlavně z toho důvodu, že tam byly naprosto neokoukané tváře a žádní hollywoodští hezouni. Představitel Blomkvista byl patrně v mládí Poulíčkem a Noomi Rapace jako Lisbeth byla perfektní. S dalšími díly už jsem tak spokojený nebyl, hlavně z toho důvodu, že v prvním díle byly vynechány podstatné záležitosti pro druhý díl, který tím pádem působí zmateně. Atd… Také casting pokulhával – do role mašiny na zabíjení byl obsazen jakýsi skandinávský Jiří Krampol a také tvůrci jakoby nevěděli, na koho anebo na co se soustředit. Proto to byl už jen takový čajíček.



Když jsem se dozvěděl, že americkou verzi chystá David Fincher, tak jsem si říkal, že to nemůže nikdy fungovat, hlavní roli bude hrát Brad Pitt a Lisbeth si střihne minimálně Angelina Jolie. Skoro jsem se trefil a když jsem se dozvěděl, že Blomkvista má hrát Daniel Craig, pustil jsem to z hlavy.



Jenže pak jsem viděl teaser, trailer a zvědavost mi nedala. Ta atmosféra, ta hudba… no a nakonec jsem se na to těšil jak malý kluk. Ještě než se pustím do srovnávání, tak malá odbočka právě k hudbě. Soundtrack je naprosto perfektní a je to asi jediný soundtrack, který jsem si kdy legálně koupil. Pokud vás nepřesvědčilo ani tohle, pak možná malé srovnání. Od dob Ulveru a Perdition City, což je vlastně takový soundtrack, ovšem k neexistujícímu filmu, jsem marně hledal hudbu, která by byla tak… severská. Až do teď. Hudbě prostě dávají chlapci pět hvězdiček z pěti.



Zpátky k filmu. Hlavní rozdíl oproti prvnímu filmu (nejde o remake) je ten, že se Fincher soustředí zejména na Lisbeth (proto, pokud se někdy natočí i druhý díl, bude jasné, proč se chová tak jak se chová). Děj je takový samozřejmý, všechno, co ví hrdinové, ví i divák a proto mi tato verze přijde srozumitelnější i pro někoho, kdo knížku nečetl. Mara Rooney je v roli Lisbeth dokonalá a pocit z ní je skvěle rozpolcený. Nevíte, jestli se ji máte bát, anebo… Daniel Craig upgradeoval Jiřího Bartošku, co by muže, který vidí čelem, na další level – jeho styl nošení brýlí nemá chybu.



Film jako celek je daleko bližší knížce než první verze. Ano, chybí tam úlet do Austrálie, ale ten by tam ani nemohl být, protože celý film je chladný a temný víc jak moje kuchyně. A to je co říct. Všechny postavy jsou divné, každý má tajemství, každá manipuluje s každou… prostě People Lie All the Time.



Jediná, která z toho vyleze jako největší klaďas je Lisbeth. A to je hodně podivné.



Proto pět z pěti i pro film.



Jediné, co mi tam chybí je žvýkací tabák, ale třeba bude příště.