Nech promluvit svoje činy…
- 23 ledna, 2012
- Posted in Okolokola
- Write comment
…a vyhraj štangli Vysočiny! Sobotní badmintonový turnaj sice žádný podtitul neměl, ale kdyby měl, tak tohle by byl žhavý favorit.
Možná by se někomu mohlo zdát podivné, že povídání o sobotním turnaji začnu v pátek, ale jen na první pohled. Už na ten druhý se totiž děly podivuhodné věci. I v mém věku se totiž dá zažít něco poprvé. Než začnete vzpomínat na včerejší večerní gymnastiku se sluhou, rýčem či dopravními kužely, tak zadržte, v mém případě se jedná o návštěvu kavárny.
Tím nechci říct, že jsem nikdy v žádné nebyl, ale pořád to mám tak nějak spojené spíše s popíjením kávičky, plánováním rozbíjení republiky a občas s nějakým tím pu(n)čem. Kdežto v pátek jsem se tam dokázal docela regulérně opít. Průběh večera tomu nenasvědčoval – několik distingovaných gentlemanů a dam popíjelo Provense, tedy bílé víno s ledovou tříští a levandulovou šťávou, a těch pár piv co jsem měl ani nestálo za řeč.
Jenže na závěr někdo objednal rundu panáků. A ono gentlemanství se prostě muselo projevit – "Já nikdy nikomu nic nechci ostat dlužen, pánové!" – možná to zaznělo trochu jinak, ale rundy se začaly tak nějak štosovat. Naštěstí jsem utekl včas a doma si ještě stihl připravit CDčko, co si ráno vypálím na cestu do Třebíče, protože mám budíka na sedmou a má tam být až na devátou, což v pohodě stíhám.
Realita byla bohužel o trochu někde jinde. 8:57 jsem vylovil mobil zpod polštáře, protože volal Cubeek, kde jako jsem. Na výmluvy nebyl čas, postavil jsem se k tomu jako chlap a hořce zaplakal, že jsem zaspal, ať skrečuje první dva zápasy, že jsem za hodinu tam. Na vypalování CDčka jsem ani nepomyslel, byl jsem rád, když jsem u Rosic zjistil, že jsem nezapomněl kalhoty. Každopádně jsem 10:15 stál ve cvičebním úboru na značkách.
Vzhledem k tomu, že soupeři byli velice vstřícní a dovolili nám zápasy přesunout, nebyl moc čas na sehrání a podle toho to taky ze začátku vypadalo. Jak jsme se však dostali do tempa, tak to šlo, bohužel dostání se do tempa velmi často kolidovalo s už nemůžu. Nakonec jsme však obsadili velmi hezké šesté místo a jen dva těsné zápasy nás vyřadili z bojů o medaile.
Cubeek si aspoň spravil chuť v soutěži na přesnost, škoda jen, že to někdy nedokázal i při hře;-p Já jsem si chuť nespravil ani gulášem a nadopován kolou jsem jel zpátky abych se konečně dospal. Povedlo se.
Jenže po probuzení mi bylo tak nějak hej a že se půjdu projít po nočním Brně. Krásně chumelilo, všude bílo, prostě halekajíc koledy jsem došel na Lesnou a nadšením z procházky jsem si nechal ujet rozjezd. Myslím, že přesně v okamžiku dovření dveří se chumelení změnilo na déšť.
Kdybych měl o dvacet kilo míň, tak můžu říct, že jsem promokl až na kost.
Takhle to bylo jen na bůček.