…a vyhraj štangli Vysočiny! Sobotní badmintonový turnaj sice žádný podtitul neměl, ale kdyby měl, tak tohle by byl žhavý favorit.


Možná by se někomu mohlo zdát podivné, že povídání o sobotním turnaji začnu v pátek, ale jen na první pohled. Už na ten druhý se totiž děly podivuhodné věci. I v mém věku se totiž dá zažít něco poprvé. Než začnete vzpomínat na včerejší večerní gymnastiku se sluhou, rýčem či dopravními kužely, tak zadržte, v mém případě se jedná o návštěvu kavárny.



Tím nechci říct, že jsem nikdy v žádné nebyl, ale pořád to mám tak nějak spojené spíše s popíjením kávičky, plánováním rozbíjení republiky a občas s nějakým tím pu(n)čem. Kdežto v pátek jsem se tam dokázal docela regulérně opít. Průběh večera tomu nenasvědčoval – několik distingovaných gentlemanů a dam popíjelo Provense, tedy bílé víno s ledovou tříští a levandulovou šťávou, a těch pár piv co jsem měl ani nestálo za řeč.



Jenže na závěr někdo objednal rundu panáků. A ono gentlemanství se prostě muselo projevit – "Já nikdy nikomu nic nechci ostat dlužen, pánové!" – možná to zaznělo trochu jinak, ale rundy se začaly tak nějak štosovat. Naštěstí jsem utekl včas a doma si ještě stihl připravit CDčko, co si ráno vypálím na cestu do Třebíče, protože mám budíka na sedmou a má tam být až na devátou, což v pohodě stíhám.



Realita byla bohužel o trochu někde jinde. 8:57 jsem vylovil mobil zpod polštáře, protože volal Cubeek, kde jako jsem. Na výmluvy nebyl čas, postavil jsem se k tomu jako chlap a hořce zaplakal, že jsem zaspal, ať skrečuje první dva zápasy, že jsem za hodinu tam. Na vypalování CDčka jsem ani nepomyslel, byl jsem rád, když jsem u Rosic zjistil, že jsem nezapomněl kalhoty. Každopádně jsem 10:15 stál ve cvičebním úboru na značkách.



Vzhledem k tomu, že soupeři byli velice vstřícní a dovolili nám zápasy přesunout, nebyl moc čas na sehrání a podle toho to taky ze začátku vypadalo. Jak jsme se však dostali do tempa, tak to šlo, bohužel dostání se do tempa velmi často kolidovalo s už nemůžu. Nakonec jsme však obsadili velmi hezké šesté místo a jen dva těsné zápasy nás vyřadili z bojů o medaile.



Cubeek si aspoň spravil chuť v soutěži na přesnost, škoda jen, že to někdy nedokázal i při hře;-p Já jsem si chuť nespravil ani gulášem a nadopován kolou jsem jel zpátky abych se konečně dospal. Povedlo se.



Jenže po probuzení mi bylo tak nějak hej a že se půjdu projít po nočním Brně. Krásně chumelilo, všude bílo, prostě halekajíc koledy jsem došel na Lesnou a nadšením z procházky jsem si nechal ujet rozjezd. Myslím, že přesně v okamžiku dovření dveří se chumelení změnilo na déšť.



Kdybych měl o dvacet kilo míň, tak můžu říct, že jsem promokl až na kost.



Takhle to bylo jen na bůček.