…rukou vlhkou od lásky… Nevím na co myslel textař a o čem to vlastně Hanka zpívá, ale v tom se radši pitvat nebudeme.


Poměrně dlouho jsem už nepsal o svém exkluzivním bydlení, ale teď, když se rtuť schovává někde pod nulou, je ten pravý čas k dalším informacím. Tak zaprvé – zimou se ještě nebudím. Sice jsem byl upozorněn, že se třeba ani tou zimou už probudit nemusím, ale stále doufám, že mezi tím než umrznu bude ještě nějaký mezistupeň, třeba že mě probudí staccato vlastních zubů.



Přímotop, u nějž se obávám, že Tesla není značka, ale spíš autogram, se sice snaží, ale rozhodně nepatří do kategorie energeticky úsporných spotřebičů. Jednou jsem ho zapomněl zaplý přes celý den a ze stavu elektroměru na mě šly mrákoty. Také v bytě bylo strašné parno, naštěstí sofistikovaný systém větrání při zavřených oknech (TM) srazil teplotu velice rychle.



Jo a taky jsem potkal dalšího souseda! Jen nevím, jestli si budeme rozumnět, táhl po schodech jakési pianino, které nevypadalo jen jako dekorace. Doufám, že až přijde někdy ožralej, bude ohleduplný stejně jako já a vrazí si tam někam sluchátka a nebude rušit celý dům nějakými kankány.



Jen nevím, jestli avizované minus dvacítky nezpůsobí nějaký větší disaster. Namátkou mě napadá zamrzlá voda v kuchyni, kde netopím, protože tam moc nepobývám. Stále doufám, že na těch patnáct – šestnáct stupňů plně postačuje topení od podsousedky, ale tu už jsem dlouho neviděl, bůhví jestli nespoléhala na to samé.



Jakmile začne něco smrdět, je to jasné.