…vánoční večírky, voňavé večerky, vočáchlé veverky, vínové vokurky, prostě VV není ideální zkratka pro nic. A za nic ofc.


Minulý týden byl ve znamení vánočních večírků spřátelených firem. Je třeba napsat, že paradoxně brzký vánoční večírek znamená, že se na to v té či oné firmě někdo vykašlal a pak když volal do restaurace, že chce večírek pro šedesát lidí týden před Vánocema, tak se divil, proč je na záznamníku nahraný jen smích Jardy Štercla.



Možná bych měl nejdřív napsat něco o své oslavě narozenin, ale bohužel mi někdo vytrhal zrovínka ty nejdůležitější stránky v paměti a zbytek nepěkně pomíchal. Pamatuji si jen, že kvůli vyhrožování drtivé většiny hostů, že hned půjdou a že jsou tu jen na skok, že musí domů hlídat děti a podobné trapné výmluvy included, jsem byl nucen přeřadit na vyšší rychlostní stupeň nalévání. Takže žádné vychutnávání whiskey u krbu, s Pedrosem jsme to stihli dřív než byste řekli Bunnahabhain.



No a pak přišly zmiňované večírky. Dá se říct, že oproti oné oslavě to byl jen velice slabý čaj, a to ještě dvoják. Nicméně právě na takových akcích ta obezřetnost povollí a stane se něco naprosto nepředvídatelného.



Nebudu nikoho napínat, bylo to naprosto něco neočekávatelného, řadím to někam mezi Roswellský incident a travnatý pahorek v Dallasu. Kdosi chtěl kolem mě projít, tak jsem se nadzvihl na židli a poposunul. Nevím, jestli byla chyba v židli nebo v materiálu, ale slyšel jsem takové jemné křupnutí. Po scanu všech obratlů jsem je mohl vyloučit a tak jsem si během hovoru s několika kolegy nenápadně začal hrabat v rozkroku, co to jako ku*va bylo.



A ano, byla tam! Normální díra v kalhotech. Co s tím? Kde je sakra Špaček, když ho potřebujete! Hlavně, že vím, jak se jí šnek… No nic, vyřešil jsem to s pomocí fenomenální paměti a nadprůměrné vynalézavosti. Vzpomněl jsem si na reklamu z devadesátých let, jak nešťastná teenagerka jde na party se svetrem kolem pasu, protože má vložku a ne tampón, takže si ji nevšimne obecní šampón. Určitě si to pamatujete, pak přiběhla kámoška, strčila ji tampón, polila modrou vodou a hurá do víru velkoměsta!



Takže jsem zbytek party absolvoval jako poslední týpek, co si pamatuje grudge a přežil do dnešních dnů. Nikdo si toho nevšiml (aspoň doufám, kdyby to viděl nadřízený, radši nedomýšlet), a tak jediný následek je maximální rýma z toho, jak… no… prostě průvan, rozumíte.



No a teď jsem zapomněl pointu… Do pytle!