Ne, neumřel Justin Bieber, to jen tak vzpomínám na koncert minulý týden.


Opět na mě zaútočila kultura a musím říct, že ve spojením i s nějakou doplňkovou aktivitou je to daleko příjemnější. Třeba nudné putování po vinných sklípcích. Jako je pěkné se dovědět o architektonickém řešení – to je jedna věc. Moct u toho pít víno je věc druhá, která tu první sune na úplně jiný level.



Letos jsme vyfasovali toho nejlépe teoreticky připraveného pána, který věděl úplně všechno, jen se u toho bohužel někdy zajímavě zacyklil. Kdyby existovala nějaká paralelní realita – ne až tak vzdálená od té naší, místo lidí by byli osli, tak ani oslí Golden gate by se neblížil těm oslím můstkům co používal onen řečník, aby se dostal tam, kam chtěl. Evidentně spoléhal na to, že si stejně nebude nikdo nic pamatovat, ale po zkušenostech z minula jsem si pár věcí napsal. Například tato německá odrůda z Německa byla vyšlechtěna – chvilka napětí – v Německu!



Anebo – "Měl jsem tady minula zajímavý dotaz. Francouzi se specializují na výrobu suchých sektů, ale některé z jejich firem i na výrobu sladkých. Ono se to má totiž tak. Ty firmy vyrábí sekt, a to buď suchý anebo sladký. Víceméně je to firma od firmy. Ale stejně jako u nás. Některá vinařství dělají obojí." Kdo v tomto najde alespoň zárodeček odpovědi, ať dá vědět.



Jinak k žádným výtržnostem nedošlo, nevím jestli jsem to už psal, ale pořád mě ještě trochu bolela záda. To v týdnu už to bylo jiné. Koncert Kosheen v Brně vypadal už od začátku značně podezřele. Byl přesunut z Boby na Flédu, takže jsme nechali nákup lístků na poslední chvíli. V pondělí jsem však byl nemile překvapen, že věta "v obvyklých předprodejích a na internetu" znamená hledej šmudlo a napovím – na netu nic není! S jazykem na vestě jsem doběhl na Flédu, kde mi dali poslední lístek s tím, ať nemám strach, že ještě zítra nějaké dotisknou.



Nebudu napínat – nakonec mi dva schovali, takže se mohlo jít. Koncert to byl úúúúúžasný, bohužel byl poznamenán jednou nevinnou příhodou, která předznamenala zbytek noci a velkou část čtvrtku. Byl jsem si koupit pivo a v tom hluku jsem se nemohl domluvit s obsluhou jestli jedenáctku nebo třináctku. Řval jsem jak jsem mohl, ale na Sian jsem neměl. Chtěl jsem to slečně usnadnit a jednou rukou jsem ukazoval jakože třináct – ve druhé jsem měl prachy. Jenže zkuste si ukázat třináctku na prstech jedné ruky. Dvojkovou sestavu jsem zavrhl, nevypadala, že by to pochopila. Nicméně i s desítkovou měla problém – a já taky, protože přede mnou stály tři třináctky.



Řešení bylo velice náročné, protože Cubeek abstinoval a Myrna pivo nechtěla. No a tak to dopadlo, tak jak to dopadlo. O potyčce s drzým odpadkovým košem, pokusech roztančit frontu na oblečení či návštěvě Bria a dožadování se Quizardu na hledání rozdílů na nahých ženských tělech se rozepisovat nebudu, není to nic zajímavého.



Radši jsem měl nasávat jen tu atmosféru…