Nevím, jestli asociační hry bývají součástí nějakých psychotestů. A pokud ne, tak by měly být. Jaký asi musí být člověk, který po slově bradavka řekne sůl? Jako psycholog samouk můžu říct jen to, že má nezdravé stravovací návyky a nejspíše náběh na vyysoký krevní tlak.


Minulý týden byl příjemně krátký, ale i přesto, anebo právě proto, se tam našlo dosti zajímavých zážitků. Například zapíjení Pedrosova druhého synka. Co si tak pamatuji, tak bude minimálně stejně zdravý jak ten první, možná i o něco více. Ranní inventura odhalila nejen příjemné překvapení v podobě pětistovky v kapse, kam si ji sám nikdy nedávám, ale i ta nepříjemná, jako například ulomený zub.



A přitom to začalo nevinně, skoro jako klasické odpoledne v Königlich Bayerische Hofjagdloge. Čtyři přátelé se sešli nad sklenkou dobrého pití a někde mezi lovem na bažanty a výčtem výhod Berretty Sporting se to nepěkně zvrhlo. Z mnoha probíraných témat, ke kterým se došlo patrně pouze v nadpisu zmiňovanými prapodivnými asociacemi, jsme se nakonec dostali k Japonsku.



"Jako nejhorší jsou ty vole ty Japonci. Rozumíš dva tisíce let vole na ostrově, co tam chceš dělat? Vymejšlíš akorát úchylárny. Ty jejich tresty smrti… Anebo to Seppuku… Bukkake… Rizoto…" Ještěže Čechy nejsou ostrov, nechci ani domýšlet, co by vzniklo tady.



Hned druhý den jsem se v rámci velice silného pudu flagelanství poprvé zúčastnil akce přechod Pálavy. Naštěstí jsem si s sebou přibalil flašku, takže jak začala pobolívat hlava, honem jsem přikrmil. Škoda, že hlavní organizátor ležel doma s rýmičkou, tak krásnou krajinu už jsem dlouho neviděl. Jednak proto, že byla mlha a druhak proto, že mráz vykouzlil stromům kabátky a i travičku oděl do bílých futrálků o krajkách z pavučin ani nemluvě. A ne, opravdu nepřikrmuji až do dneška.



Zato na huse už Cubeek nechyběl. Sice řídil, ale to nikomu (tedy hlavně nám ostatním) nevadilo. Protože jsem si všiml, že sem zabloudilo pár lidí hledající na googlu "Slovenský Grob", tak ano, opět jsme byli tam. V hospodě, kde nás nechali od pěti do zavíračky, nikdo nás nevyhazoval a starali se o nás jako o vlastní. Ale jen abych se nechlubil – Cholagol na cestu mohli přibalit.



A nevím jak ostatním, ale mě se opět zdály mastné sny.



Pro šťouraly – ty se nepoznají podle fleků na peřině.