Jelikož jsem od polských hranic, tak jsem tento program vůbec neznal – prý se jednalo o něco, co za totality bylo možné sledovat, pokud jste měli pozemek z jižní strany obklopený ostnatým drátem a na dvorku boudu pro pohraničníka.


Nebudete věřit, co se mi v neděli přihodilo. Mimochodem v tomto směru je titulek docela zavádějící – nedošlo u mě osobně k žádnému převratnému vývoji událostí směrem k čemukoliv co vás napadne, to jen abysme si rozumněli.



Prostě mě v neděli strašně srala práce. Po dovolené se počet mailů nezmenšoval a ještě jsem měl několik ležáků, které mi smrděly až domů. Snažil jsem se s tím bojovat mnoha náhradními činnostmi, ale zase tak velký a zařízený ten byt není, takže jsem okolo čtvrté rezignoval a s vidinou klidnějšího spaní a celého pracovního týdne jsem šel ke strojům.



Ve firmě překvapivě nikdo nebyl, což ve mě vzbuzovalo značné pochybnosti o rozumnosti mého konání, ale na druhou stranu mnohem dokonalejší kolegové to všechno stíhají, takže nemají podobné neuváženosti zapotřebí. Až po chvíli – uklízečka a s někým se baví!



Pod pojmem uklízečka si prosím představte takovou tu klasickou uklízečku, žádné maids z videí na xhamsteru se u nás nevedou. Prostě padesát plus, bytelná tělesná schránka aby utáhla ten vozík s čistícími prostředky apod. O to více bylo šokující to co se stalo.



"No hele a všimla jsem si, že máš menší zadek, jak to sakra děláš?" "Aha… no a co ten tvůj novej objev všiml si toho?" Tady jsem pochopil, že je tam sama a jen si s někým telefonuje. Obsah hovoru mi byl lhostejný, ale protože si myslela, že na patře nikdo není, tak řvala jak tur.



"No jo, šak ty bys potřebovala nějakýho menšího svalnatýho a výkonnýho rozumíš… jo… hehe přesně takhle to myslím… prostě takovýho samce hehe hehehe hehehehe!" Tady už jsem trochu znejistěl. Oblast flirtování lidí v předdůchodovém věku mi je zatím naprosto zapovězena a doufám, že tomu tak ještě chvíli zůstane, ale přece jen jsem si myslel, že to probíhá trochu víc romantičtěji – viz. Kristián apod.



"Vono hele ten můj to není taky žádná výhra, posledně prej – ty se jako jinak stříháš? Jak jako jsem se zeptala, protože tam mám čárku teďkonc, že jo. A von, že se mu to líbí a já jako tak tobě se líběj zarostlý? A von začal něco mekotat, ale rozumíš u mě má smůlu, tohle bylo jen tak náhodou, rozumíš." Panika! V šoku jsem si zesílil hudbu a snažil se ponořit hlouběji do paragrafů – víc informací jsem opravdu nechtěl slyšet.



Naštěstí pro mě zrovna došla k mé kanceláři – s údivem jsem zjistil, že klasická paní uklízečka za sebe poslala nejspíš svou vnučku.



Zrudla, zabouchla a už jsem ji neviděl.



A ani koš nevynesla…