am tschechischen Flüssen. Labe – Děčín acht kubikmeter… Kdo by si tohle nepamatoval? Je teda fakt, že tam mám možná blbě koncovky, či celá slova. Nakonec – ono to může být úplně jinak celé, že. Ale o to tu nejde.


Minulý víkend by se dal nazvat velmi akčním. Po několika letech vyplněných pouze posloucháním skupin, které u nás asi nikdy nevystoupí, ať už z důvodu, že je jeden či více členů mrtvých anebo že jediného člena nedávno pustili z lochu, jsme se rozhodli jít na fesťák! To vám bylo něco, už před cca pěti lety, když jsem byl naposled, jsem si připadal mezi diváky starý a kupodivu se tenhle pocit vůbec nezměnil.



Navíc tomu moc nepřidaly ani kapely, které se během těch pěti let rozhodly vydat i nějaká alba, která mě ovšem minula obloukem, takže když jsem nějakou písničku znal, většinou byla uvedena slovy "A teď vám zahrajeme kousek, kterej je tak starej, že na něj už asi nemáme autorská práva". Depresivní pocity jsme však zdatně zaháněly ředěným pivem, protože jak řekla Myrna "Mám jich pět a to už mi bývá blbě!"



Chtěli jsme přejít na něco tvrdšího a protože byla fronta, poslal jsem Myrnu, ať zapůsobí svým šarmem. Šarmem zapůsobila, ovšem objednávka "dvakrát Bacardi s rumem" byla pro barmana velice tvrdým oříškem. Avšak ani já jsem se neubránil trapasu. Když jsem šel kolem jednoho stanu, hrál tam někdo nějakej simulátor motorky. Ihned se ve mě probudily soutěživé geny a s výkřikem: "Vsaď se, že budu mít lepší čas" jsem čapnul řidítka.



Moc mi to nešlo, furt mě tam blikalo, že jedu v protisměru a moc rychle a pak jsem umřel. Až venku jsem si všiml, že je to stánek Besipu a paní na mě po očku kouká a telefonuje cajtům, jestli náhodou nejsem jeden z těch pověstných agresivních motorkářů, co rozráží svými stroji poklidné cyklistické závody.



No a v neděli byla premiéra jedné z těch činností co se do smrti nezapomínají. Ano, správně, myslím vodu. Sice jsem už na raftech sjížděl leccos (pod leccos si představte jednu rakouskou řeku, na kterou si zaboha nemůžu vzpomenout), ale tohle bylo jiné! Žádná stabilní gumová plocha, ale jakási laminátová skořápka, co se neustále houpala.



Myrna mě posadila dozadu, že jako budu řídit. Po půlhodině vysvětlování, jak mám natáčet pádlem (možná veslem bůhví) jsem zjistil, že mám patrně nějaké dysfukční pádlo, protože naše trasa připomínala trasu zoufale kličkujícího Bismarcka těsně před jeho potopením. Tímto bych chtěl poděkovat za shovívavost, jakou ke mě zbytek posádky měl, protože už jsem se několikrát viděl s pádlem vraženým někam těsně pod ráhno.



Ale výlet to byl krásný – Cubeek, který byl s námi spolu s jednou ze svých nesčetných zrzavých kamarádek, měl v nepromokavém vaku lahve vína, my jsme ke standardnímu námořnickému sušenému masu a sucharům přibalili olivy, takže klasická voda. Alespoň pro mě, protože jsem na jiné nebyl.



Pokud se ovšem nepočítá vana. to bych byl zkušený mazák.



Aye Captainn! Har har!