V neděli jsem vstal nezvykle brzo, a protože nebylo do čeho píchnout (Myrna byla pryč), rozhodli jsme se s Cubeekem léčit lehkou kocovinku a přežrání sledováním televize.


Když jsem byl malý, tak neexistovalo, abych zaspal Studio Kamarád. Jasně, člověk po tolika letech vzpomíná radši na to dobré, takže fakt netuším jestli ve Studiu Kamarád byla rubrika Na slovíčko s pohraničníkem, Pendrekovo okénko či Vaříme s Naděždou Konstantinovnou. Každopádně, když jsem to v neděli zapnul, tak to vypadalo jako vysílání Studio Brigád Al-Aksá.



Děti školního věku se tam vyznávali z lásky ke zbraním, na táboře spolu bojovali, na návštěvu přijel i soudruh bodyguard a předvedl ukázky ze své náročné práce. Zajímavé to bylo. Chybělo tam už jen koťátko na závěr a jeho hromadná exekuce pro získání nášivky Statečný Skaut.



No ale pořád to bylo to lepší z nabídky programů pro děti. Další příspěvek byl totiž o indické rodině ve složení mamka Češka, mamka Indka, dcerka a prarodiče. Patrně typická rodina z Prahy, dlouho jsem tam nebyl, tak nevím. Naučil jsem se spoustu zajímavých vecí o svátku Vašu a o tom, jak se vaří indický pilav a jak je hezké, když tři ženy vaří.



Radši jsem to přepnul, protože další šok ve formě vysvětlování slůvka gender předškolním dětem bych nesnesl. Čím bys chtěla Aničko? Princeznou! A ty Pepíčku? Závodníkem. No a tom, aby i ty Aničko ses mohla stát závodníkem je právě gender. Tedy nebyla to asi přesná interpretace, ale takhle nějak to bylo a výrazy ve tvářích dětí nepatřily k těm nejchápavějším.



I zamyslil se já a přemítal – kam toto všechno spěje?



Nechtějte vědět, na co jsem přišel.