Ten titul si vzít nedám!
- 24 listopadu, 2009
- Posted in Okolokola
- Write comment
Novináři mají novou hračku, zjišťují, že mýty opředené studium na vysoké škole je možná jednodušší, než se může zdát. To je ale hrozné zlehčování, nikdo nevyčíslí, kolik úsilí, potu, zničených jater si pobyt na kolejích už vyžádal. A ještě u toho studovat! Kdepak, tady vám pšenka nepokvete. A to vím o čem mluvím, diplomky jsem napsal už tři a všechno originály!
Hon na otitulované čarodějnice už začal a já si pohodlně seděl na židli a myslel, jsem, že se mě to týkat nebude. Když v tom se se mnou židle naklonila na stranu a nechtělo se jí zpět. To bylo tak před měsícem. Protože vím, jak náročnou vnitropodnikovou směrnici na nové židle máme (výjimka ofc), raději jsem si přestěhoval v kanclu druhý stůl tak, aby v případě nenadálého pohybu směrem vpravo, došlo pouze k nonšalantnímu opření o stůl a ne k rozbití huby.
Jenže události nabraly nečekaný vývoj. Minulý týden se chci přisunout k počítači, abych promptně vyřídil požadavek zákazníka a židle zákeřně zůstala kolečky na místě, pouze se naklonila a praskla. Pouze instinkty geparda zabránily potupnému vytlučení zubů o klávesu space. Židli už mám novou, zákeřně jsem ji uzmul kolegyni, která již nebyla pro naši firmu přínosem.
Jako přemýšlivý človek, jsem hned začal pátrat po příčinách, a po několika falešných stopách (sabotáž se nepodařilo prokázat) jsem omylem stoupl na váhu a ono ouvej. Můj titul docent je v ohrožení!
S touto situací jsem se nesetkal poprvé. Je však zajímavé, že pokud člověk žije na kolejích, ke snídaní má smažák za osmnáct, k obědu smažák za osmnáct a k večeři několik piv, na váze se to nijak neprojevuje. Od té doby, co jsem začal žít takřka rodinným životem, tak jsem začal tak nějak kynout, i když sportovních a jiných aktivit spíše přibývalo.
Nejprve jsem se s tím bojovat naprostou ignorací, což se mi ovšem hrubě nevyplatilo při návštěvě u rodičů, kteří se chtěli pochlubit zbrusu novou digitální váhou. Poté, co jsem na ni stoupl, jsem pochopil, jak se cítí ženy, když si stoupnou na váhu a zjistí… no prostě když si stoupnou na váhu, že. Přátelé, tam bylo trojciferné číslo!!!
Ihned jsem začal s dietou a dá se říct, že měla úspěch. Více pohybu odnesl kotník, ale o berlích se hubne ještě úspěšněji, protože každou cestu do ledničky si velice rozmyslíte.
Od té doby se mi dařilo váhu držet mezi devadesáti a devadesáti pěti kily, kombinace chlebíčků z kantýny, které vydatně podporovaly vyměšování a dalšího zranění kotníku udělala své.
Nedávno jsem však stoupl opět na váhu a to se před zimou nemá dělat. Už Veverčák s Kopčemem věděli, že s prvním sněhem si má člověk vytvořit tolik tukových zásob, kolik kožešina kolem pasu dovolí. Sice ještě nejsem přescent, ale titul je pouze několik desítek dekagramů od ohrožení.
Začal jsem tedy opět s redukční dietou a nákup chlebíčků se vyplatil.
Nějaká střevní záležitost mě nutí k velice rychlému pohybu už tři dny.
Jen si tak říkám, že pokud jsem to, co jím, tak budu muset sundat zrcadla.