Konečně!!! Díky tomu, že prasata v Mexiku nenosily roušky se našlo téma, kterého se mediální mrdky chytly a (doufám), že hned tak nepustí. Krize tak byla odsunuta na druhé místo a za chvíli žádná nebude. Síla médií je obrovská, když si vzpomenu na všechny ty nebohé kravky a slípky… Holt je teď přebytek vepřového, takže potřebujeme nějak okecat snižování stavů. Jen nevím, jak to budou řešit, až bude přebytek sóji…


Samozřejmě, že my se chřipky nebojíme. Chtěl jsem psát něco o skvělé imunitě získané pravidelným otužováním, o perfektním zdravotním stavu díky neustálému sportování, ale to bych nechtěl. Samochvála smrdí. A navíc, na dovolenou v Mexiku stejně nemáme, takže není co řešit. Radši vyrazíme na kolech do Poličky!



Výlet ještě nezačal a já už jsem měl nakročeno k prvnímu infarktu. Byl jsem nakupovat ráno před odjezdem vlaku v Tescu. Perfektní čas, u pokladny nikdo, jenže já trotl si vzpomněl na to, že jsem chtěl koupit baterku do tachometru. Mít skvělou paměť je sice dobrá věc, ale… U elektropultu nikdo nebyl. Paní z informací se tam bála pro baterku jít, místo toho začala pána volat mikrofonem. Po třech minutách to pro velký úspěch opakovala. Po dalších třech minutách přišel pán, který mě zaskočil otázku, kterou baterku jakože chci.



Ony totiž mrchy vypadaly zepředu všechny stejně, ale tloušťku měly jinou. Paměť už ten den podala jeden vrcholný výkon, takže jsem se odevzdal do rukou paní Štěstěny a jednu koupil. Na cenovce padesát, pán chce po mě šedesát, že to prý někdo (!) zapomněl přecenit, ale že se mnou půjde k infopultu a paní mě vrátí deset korun. Abych pravdu řekl, trochu mě tlačil čas, ale co by člověk neudělal pro deset korun, dyk je to jeden lepší a dva horší lahváče!



Jenže paní u infopultu mě dokázala neuvěřitelně vytočit. Nevím, jak to udělat, aby to v psané podobě vypadalo podobně jako ve skutečnosti, takže si to prostě jen představujte. Anebo po každém řádku si dejte třicet sekund pauzu.



Ták to bude desetikorunka pro pána, to je perfektní, to se hodí, to se ušetří, já si to tady jenom (bere jakousi A0 s tabulkou třicet krát třicet řádků)

A ještě zavoláme na emersíčko…

Tam to nikdo nebere…

Tak tady….

Taky nic…

Prosím obsluhu z emersíčka ať volá na infopult, opakuji, obsluha emersíčka ať volá na infopult!

Tak, já to tady mezitím, aha baterka, tak šedesát a je to vlastně padesát, takže to bude destikorunka…

To už jsem nevydržel a přišel s nabídkou kvalitních dvou dvacetikorun, jakože mě dá padesátku nazpět a bude to rychlejší.

Ne pane, to je v pořádku, já mám drobných dost ááá moment… Infopult, dobrý den, já bych chtěla nahlásit, že vracím deset korun za baterku co nebyla přeceněná z padesáti na šedesát… hmm… děkuji!

Ták, teď už jenom číslíčko 5 5 1 2 ááá enter!

Načež mi vyskládala z poklady osm korunových mincí a dám vám jednu dvojkorunku!



Řeknu vám, že hrozilo, že si zničím nejen karmu pro ten den, ale i celý infopult potažmo Tesco. Peníze jsem tam nechal a odešel k pokladně, kde stála jen jedna paní. Nikoho asi neudiví, že paní si vzala jedny plínky z balíku tří, což nemohla, takže si šla ještě pro ty dvě a pak platila kartou…



Ale výlet to byl skvělý! Zvláště sedmihvězdičková metaxa za čytřicet korun byla excelentní a už chápu, proč se jezdí do hospody na kole. Kdybych totiž bicykl neměl, asi bych z té lávky spadl.