Když si dá někdo do názvu kapely zrovna toto sousloví, nemůže očekávat, že na jeho koncerty budou chodit důchodci v tesilových kalhotách anebo dívenky s mávátky. Maximálně, kdyby frontmanem byl David Rath. Jenže ten bohužel nezpívá, ale věnuje se jiné pochybné činnosti.


Před dvěma lety hýbala celým světem kauza, která se musela zákonitě objevit i zde. Ano, pamatujete se dobře, šlo o mou soukromou oboustrannou distorzi pravého kotníku. Tahle legrácka se mi stala na oslavě narozenin, ne jejíž repete jsem si loni netroufl. Až letos. Kdo čeká, že jsem si přivodil nějaké krvavější zranění, toho zklamu hned na začátku. Nic se mi – krom decentní intoxikace alkoholem – nestalo.



Když jsme přišli, zábava byla již v plném proudu, což znamená, že řvala hudba a stále ještě bylo pivo a jídlo zdarma. Sedli jsme si, popili a za chvíli už jenom řvala hudba. O hudbu se starala jakási dvojice ska/punk/oi/nu/metalistů, takže nezáleželo na tom co se hraje, hlavně když to řve. Nejhezčí byly pro posluchače chvíle, kdy se za počítačem sešli oba a navzájem si pouštěli úryvky z písní.



Naštěstí byl v oné budově ještě jeden sál, kde probíhal křest desky skupiny Pervers Animals. V životě jsem o nich neslyšel, pokud tedy nepočítám rozhovor dvou chlapců na toaletách. "Hele, nezkoušela ta holka s nama někdy?" "Kerá?" "Ta co zpívá…" "To ne, asi ne… proč?" "Já si totiž pamatuju její prsa." A ten vlastně nepočítám, protože jsem nevěděl, že jde o zpěvačku této skupiny. A z čeho usuzuju, že se bavili zrovna o ní? Hádejte…



Na koncertě jsem strávil asi půl hodinu, bohužel pro koncertující jsem nebyl jediným účastníkem soukromých narozenin, který se na ně šel podívat. Jeden z dvojice DJů totiž stihl kontrolovat, jestli mu do winamp listu někdo nedává nedejbože nějaké písně obsahující melodii a zároveň být v první řadě na koncertě a dělat alotria.



Kdykoliv se kdokoliv ze skupiny pokusil o kontakt s publikem, k mikrofonu se dostal on a začal tam řvát cosi o narozeninách. Vyvrcholilo to všechno v písni, která by rozhodujícím způsobem otevřela oči všem nadnárodníkům, globalizátorům a nesluníčkovým lidičkám, protože kladla otázky s velkým O. Jenže když se teda jako mikrofon otočil do publika, které patrně podle představ autora mělo začít souhlasně mručet, popřípadě házet lahve od koka koly na zem (v kotníku mi krutě zacukalo!!!), k mikrofonu se dostal on a začal klást velice dotěrné otázky zpěvačce a vůbec odpovídal tak nějak mimo. Nakonec, když už se dlouho nedostal k mikrofonu, vylezl na podium a dožadoval se ho tam. Dokonce ho najdete na oficiálních fotografiích z křestu a vypadá tam velmi neškodně.



Jak skončil koncert, tak už byla jediná hudba ta v tom našem sále, a nevím jestli jsem to psal, ale strašně řvala. Chvíli jsme hráli s Daffem fotbálek, jenže pak odjel a nechal nás tam. Já jsem se ještě před cestou pobavil u baru, kde jela televize se závody ve snowboardingu a US komentátoři byli překládáni pomocí titulků. Takže se na obrazovce objevovaly perly typu:



Lacrifice jede výborně. 360 a 180 backflip. Parada… Snad to nezakřikneme, ale je to skvěla jízda (pád) Dan Wayne to zakřikl.
Nevím, čím to je, ale menší jezdci vždycky skákají výš. Možná je to náhoda… Možná silné nohy.



Cesta zpátky by byla úplně v pohodě, kdyby ji nezačala návštěva benzinky a koupě jakéhodi pofiderního arabského vína Ali Bernet. Nevím proč jsem ho nesl zrovna já a nevím proč mě strašně iritovalo, že je pořád plné. Myrna mi tvrdila, že jsem byl úplně rozzuřený a vypadalo to, jako bych chtěl vypít víno i s lahví.



Nakonec jsem vyhrál, ale bylo to Pyrrhovo vítězství.