Při pátrání po původu slovních hříček narazíte na zajímavé věci. „Kluk jako buk maminko!“ Opravdu si myslíte, že by novorozeně mohlo připomínat hnědou kládu a zelené listí? I kdepak, jednoznačně pochází ono spojení z angličtiny a v tom případě to pro maminku moc pochvala není. Pokud se ovšem nejmenuje Samsová, že ano.


Ne každý však má hmyz a brouky v lásce. Nebo spíš takhle – má je v lásce, ale nemusí je. Příkladem budiž má matka, která se sice štítí pavouků, ale tak nějak pacifisticky. Když se jeden držel kliky od venkovních dveří, nemohla odejít ve čtyři ráno do práce. Vzbudila tedy otce, jestli by nebyl tak hodný a neodnesl pavouka na nějaké jiné místo. Ze sladkého spánku vyrvaný otec toto přání splnil a pavouk se opravdu ocitl hned na několika různých místech naráz.



Myrna je podobný případ. Co já už se odnesl můr a podobné havěti do bezpečí! Myrna vždy kontroluje, abych je nezabíjel a pokud možno byl co nejvíc šetrný, i když já si myslím, že pro můru nesenou k oknu, za kterým čeká ve frontě deset holubů, by rychlá smrt byla vysvobozením.



Apropo holubi – když jsme byli na na dovolené na Ukrajině, jeden holub si dovolil udělat na balkoně hnízdo z mých pofotbalových ponožek, které tam bez povšimnutí stály jako zarážky na kolo a dokonce tam snesl vejce. Myslím, že svět není připravený na něco vylíhlého v hnízdě z mých ponožek, tak jsem to radši celé zničil. Holub bohužel stihl odlétnout.



Ale zpět k broukům. Myrna mi vyprávěla o jejím souboji s invazní armádou brouků, která se rozhodla, že přezimuje u nás v bytě. Dva dny prý pozorovala na zácloně jednoho brouka. Když už nabyla dojmu, že je mrtvý, protože je pořád na jednom místě, rozhodla se ho vynést z okna. Brouk však byl překvapivě živý, což ji nepěkně překvapilo, protože byl prý überhnusný a šáhnout na něj rukou by byla její smrt.



Myrna je žena činu, tak vzala molitanovou růži, kterou kdysi dostala od Daffa k svátku (jaká ironie!!! Nyní květinový magnát obdarovával dívky molitanovými růžemi!!! Ukládám pod V jako Vydírání…) a snažila se brouka donutit aby na ní vlezl. Proč růži? V molitanovém stonku je vpletený drát, takže se brouk nalézal daleko od její ruky. Předtsavuju si to asi jako šerm rapírem na olympiádě.



Brouk se však nechtěl nechat donutit. Až když ho tou růží trochu umlátila – přecejen, zkuste si někoho umlátit molitanem – tak se nechal nabrat na okvětní lístky a donést k oknu. Když ho Myrna hodila na parapet, zjistila, že na okně je připraven druhý brouk, který jen čeká, až se okno otevře a on se dostane dovnitř.



Situace se začala dramatizovat. Věnovat se dřív broukovi, který už už leze dovnitř, anebo se zbavit prvního, který se zachytil o parapet a mocnými shyby se přitahuje zpátky? Nechtěl bych být v její kůži. Pomocí růže odstrkala oba z dosahu otevřeného okna, ale parapet byl zcela pod nadvládou teď už dvou brouků. její úmysl byl jasný – rychle zavřít okno a otevřít ho až po několika hodně kyselých deštích.



Avšak když třískla oknem, na hlavu jí spadl třetí brouk, doposavad klidně visící na gárnyži.



Co se stalo s ním, to už Myrna neprozradila.



Vedle růže však přibylo pětikilové bourací kladivo a mixer.