Zkratka ZZ. V Améru o nich mají vlastní pořad, jmenuje se ZZ Top a každej tejden se tam věnují té úplně nejzáhadnější. To abyste věděli, že neřeším žádnou okrajovou banalitu.


Je to hrozné. Dřív lidem stačilo šlápnout na jelena a už vynalezli boty. Nebo skočili do vody a vynalezli koupání. Dnes už to nejde. Epochální objevy mají na svědomí týmy odborníků a normální lidi už toho zase tak moc nevynaleznou. Knedleho teleport budiž výjimkou.



A přesto – lidský mozek se prostě musí zaobírat záhadami a neustále bádat nad tím, jak je toto či ono možné. Někomu stačí málo – ňadra Dolly Buster, Oslíček otřes se Šárky Grossové či zprávy na Nově. My ostatní se zaobíráme daleko hlubšími a temnějšími záhadami, jejichž rozřešení je v nedohlednu a intelekt je ždímán v nejvyšších obrátkách.



Tak třeba záchodky. Dřív jsme tam měli normální systém – člověk přišel, rozsvítil, kouknul na sebe do zrcadla jak mu to i ve velkém chvatu sluší, otevřel druhé dveře, rozsvítil a konal. Po vykonání zhasnul, kouknul do zrcadla jestli je to pořád on, zhasnul podruhé a odešel. Nejspíš se však často stávalo, že člověk byl tak rád, že už to má za sebou, že zapomněl zhasnout. Takže přišla doba automatických čidel.



Jsou opravdu chytrá, ale když jdete dostatečně pomalu, tak se nerozsvítí. Samozřejmě jsem to zkoušel až cestou ze záchodu, protože musíte jít opravdu pomalu. Navíc když vás překvapí kolega, který jde opačným směrem, jak se plížíte ve tmě s výrazem Marcela Marceau, tak vám zaprvé zkazí pokus a zadruhé už nemusí nikam chodit. Což by ho mohlo mrzet.



Ale záhada je někde jinde. Máme tam dvě místnosti a dvě čidla. Pokud vycházím z toho, že obě čidla jsou seplá na stejný časový interval – není mi jasné proč by tomu mělo být jinak – jak je možné, že někdy přijdu na záchod, rozsvíceno je pouze ve druhé místnosti a NIKDO TAM NENÍ!!! Přiznám se, že mě to trápí už dlouho. Buď je tam jiný časový interval anebo některý z kolegů dosáhl v pomalé chůzi dokonalosti – což je pravděpodobnější.



Další záhadou jsou záchodky v prvním patře. Jsou tam umístěna architektonicky dobře vypadající okénka, která zvenčí vypadají určitě skvěle. Jenže vevnitř jsou ve výšce pasu, takže výhled má zaručen pouze váš nejlepší přítel. Co vidí lidé zvenčí se raději neptám, ale vždycky když tam jdu, tak se radši učešu.



A to nemluvím o dalších záchodcích na jistém nejmenovaném oddělení, kde máte za zády okna přímo francouzská. Jistě, jsou tam žaluzie, ale ve spěchu, který často při těchto cestách vládne, by se o ně staral málokdo. Takže se mi již stalo, že se na dostřel procházela jistá vokalistka, tč. ministryně obrany. To jsem se bál hodně a radši jsem se neotáčel…



Co kdyby si někdo usmyslel, že na ni mířím Dragunovem s prodlouženou hlavní?