„Beware of the Blob! It creeps, and leaps, and glides and slides across the floor.“ Jojo už skoro před padesáti lety amíci věděli, jak to u nás bude vypadat.


Ale popořadě. Praha se uchází o Olympiádu. Existují už projekty, nadšenci jsou nadšení a odpůrci jsou obviňováni z malosti. Nechci se zde rozepisovat o tom, že ji taky nechci a proč. Přijde mi to prostě jen jako uhozené gesto. Pomníček – to byl ten Bém, co zviditelnil Prahu!



A přitom i když třeba Olympiáda nebude, Česká republika se může zviditelnit už teď, a to Národní knihovnou. Projekt vyhrál chrchel pana Kaplického. Ani nechci pátrat, kdy ho podobný koncept napadl, ale myslím si, že to bylo těsně potom, co ho políbila značně nachlazená múza. Sice nesplňoval pár zadání, ale budiž. Soutěž proběhla, máme výherce a česká veřejnost se jako tradičně rozdělila na tři nesmiřitelné tábory. Někdo byl pro (pražský magistrát například, včetně pana Béma), někdo byl proti a většině to bylo jedno.



A pak přišel pan prezident s tím, že stavbě zabrání klidně i vlastním tělem. Nevím, jak často pan Klaus stál před rozjetým buldozerem, ale myslím si, že je to spíš jen taková metafora. Protože on jako nadstranický prezident na to má své lidi. Třeba pana Béma. Pořád toho jednoho samozřejmě.



Takže po půl roce je všechno jinak. Na knihovnu nejsou peníze, Kaplický vyhrál nezaslouženě, prý osouložil půl poroty, stavba by narušila panoráma Prahy a bůhvíco ještě. Do toho se ozvou brněnští zastupitelé (že jsou z ČSSD je samože náhoda), že by to klidně postavili v Brně.



Ano, Brno. Město, co už sto let přesunuje nádraží, v centru si nechá stavět obludy obludné, nechá si spadnout hokejový stadion a modlí se aby se ten fotbalový umoudřil a sám se rozebral a uklidil. To by s knihovnou nemělo problémy. Zvlášť když Moravská zemská knihovna je už cca sedm let stará!



Pan primátor Onderka dokonce už má favorita na umístění. Bývalá kasárna v Řečkovicích. Opravdu ideální místo – skoro mimo Brno, šalina je cca 500 metrů daleko a nezapomnělo se ani na konzumní partnery knihychtivých lidí – kousek opodál je Globus. Už se těším na reportáže z Televizních novin: Tragicky skončila cesta dvaadvacetiletého intelektuála do nové brněnské knihovny. Na tomto místě vystoupil z tramvaje a vydal se tímhle směrem. Zde však jeho stopa končí… Samozřejmě by následoval rozhovor s přítelkyní o tom, že Pepa nikdy neměl moc dobrý orientační smysl.



Je to někdy opravdu legrační. Hlavně jak se všichni ohání tím, že to půjde ze společných peněz. Seru vám na společné peníze, dejte mi můj díl a hádejte se dál. Kokoti.