Oba věrní čtenáři si možná všimli, že na tomto blogu došlo k menší pauze. To mohlo znamenat jediné – na noční obloze se rozzářil obrázek thegena, já si navlékl kombinézu a letěl na pomoc!


Tentokrát to odneslo Norsko. Parný začátek května, který plynule přešel do konce června úplně odvál myšlenky na dovolenou v teplých krajích, a tak jsme s Myrnou začali místo do cestovkem s názvem SunTravel, SunnyDays nebo LyingattheBeach chodit do pro nás naprosto neprozkoumaných společností typu TrekJoy, WinterFest nebo FrozenTrip.


Nabídka zájezdů do Skandinávie je opravdu bohatá, pokud ovšem jste rodina čítající třicet kousků. Dva lidé (zdravíme FF a další odpadlíky) nemají šanci zaplnit autobus, ani když si s sebou vezmou opravdu velké bágly. Z třiceti zájezdů nakonec zbyly tři, ostatní musela cestovka zrušit kvůli malému zájmu. Doslova nám bylo řečeno, že Češi jsou líní a víceméně nikde chodit nechtějí, jen spát v hotelu a občas si vyjít na ledovec utrhnout chráněnou kytku.



Každému je snad jasné, že do téhle sorty lidí my dva nepatříme. My chceme tůry, vítr ve vlasech, místa kam lidská noha nevkročila (aspoň teda naboso) a tak podobně. Nakonec jsme jeden zájezd přecejen sehnali. Dokonce s polopenzí. Začali jsme s pečlivou přípravou, která zabrala dva měsíce. Škoda, že jsme na ni měli jen týden a půl. Některé nedůležité věci, jako například vyzkoušet si postavení stanu či termoska, tak byly odsunuty na vedlejší kolej a posléze zapomenuty.



Takže nějaké rady před cestou? Nespoléhejte na kurzové lístky. Jistě všude mají kurzy Norské koruny, ale fyzická přítomnost bankovek už je druhá věc. Klidně vám je objednají, ale když si pro ně jdete den před odjezdem, tak se hodně naběháte. Nakonec pomohlo obvolávání bank a modlitby ať přijdu na řadu dřív než zavřou. Ten stan je dobrý postavit si v klidu domova alespoň jednou. Jistě, stavět ho v noci za deště a bez návodu má také něco do sebe, ale náladě to nepřidá.



Pro příště budeme chytřejší také v oblasti "nutných věcí, které si vzít s sebou". Přišlo mi, že máme snad úplně všechno a kdyby náhodou zemřel kuchař a s ním zplesnivěly všechny potraviny, byli bychom schopni z našich zásob uživit celý zájezd plus zbloudilého pastevce z patnácti ovcemi. Naštěstí se k nám připojila dvojice Slováků, kteří byli v tomto ohledu ještě dál než my a jejich baťohy se zdály bezedné. Ty nemohlo překvapit vůbec nic.



Na začátku jsme tedy měli pouze čtyři zavazadla a dva baťůžky. Dodnes nechápu, jak to Myrna dokázala sbalit, protože při návratu se nám to zcela nepochopitelně rozšířilo i o několik igelitových tašek.



Ale jak je vidět, vrátili jsme se v pořádku. A to je to hlavní.