Tak co, jak jste se letos zakleli vy? Zhubnete? Zbohatnete? Zblbnete? Přestanete kouřit? Pít? Nahlas vyměšovat? Tolik otázek a odpověď je jasná – nevydržíte to…


Vlastně znám jen jednoho člověka, který dodržel celý rok svoje novoroční předsevzetí. Kdysi se nechal vyhecovat brácha a prohlásil, že celý rok nesní ani jednu čokoládu. To bylo poněkud odvážné, protože širší příbuzenstvo zrovna fantazií neoplývá a když nevědělo co, tak přineslo čokoládu. On však s kamennou tváří všechno schovával do šuplíku a odolával i zákeřným citovým atakům tetiček – tobě to nechutná? A já myslela že jo… (plus slzy).



Mimochodem – tohle se nejde naučit! Podle mě to žena dostane do vínku zároveň s pětačtyřicátým rokem života, šedivým vlasem a celulitidou. Člověk pak odchází z oslavy jako když popelář válí popelnici, protože je mu líto těch nebohých kuchařek, které si podřežou žíly, protože jejich produkty zbyly jako poslední…



Zpět k bráchovi. On to opravdu dodržel! Ale nemyslete si, že ho to nějak poznamenalo a od té doby čokoládu nejí, nebo jen ve velice speciálních případech. Hned druhého ledna byl šuplík prázdný a brácha ležel na JIPce s akutní čokoládovou otravou. Hřálo mě u srdce, že jsem mu vlastně zachránil život, protože jsem chodil celý rok jeho šuplík nenápadně kontrolovat.



Já si radši novoroční předsevzetí nedávám. Jo, kdysi v minulém století jsem si jedno dal – začnu si psát deníček. Bohužel se první zápisek objevil až 8.9.1984, což bylo trochu zklamání. I když kdoví jak by to dopadlo, kdybych si to předsevzetí nedal.



Nechci prostě dopadnout jako Myrna, která chodí pravidelně do bazénu a po Novém roce znechuceně pronesla: "Tam se nedá plavat, bazén je plnej předsevzetí!"



Musím se tam jít taky mrknout. Budu koukat na ty Přestanupíty, Zhubnuty a Budulepšíty, dám si ferneta, klobásku, chcát budu chodit do bazénu a bude mi fajn.