Je to hrozné, kam ten svět spěje. Útoky v Egyptě, íránský jaderný program a ještě ke všemu je hezky, když musím sedět v práci.


Nedivil jsem se proto, když ke mě přišla na návštevu depka. Byla se mnou i cestou z práce a co čert nechtěl, jako na potvoru jsem potkal dvě čtrnáctileté dívky. Začíná to slibně, že?



Normálně bych o ně ani okem nezavadil, byl to ten typ dívek, co se snaží vypadat od útlého věku jako osmnáctky a to jim vydrží až do smrti, která většinou přijde až po velkých bolestech, když tělo nepřijme silikonový implantát, propřípadě špatně píchnutou botulínovou injekci anebo se dostaví rakovina kůže z nadměrného používání pudru.



Jenže v depresi je člověk trochu jiný, a tak jsem o ně okem zavadil. Jedna z nich kouřila cigaretu a vyzývavě se na mě podívala. Musím přiznat, že v depresi jsem výjimečně přitažlivý. Chmury na mém čele vyvrásní sexy vrásky, pohled připomíná baseta, kterému nedali týden nažrat (nebo Nicolase Cage) a chůze připomíná rozvážný krok lva salónů.



"Vypadáš s tím jak píča." Po téhle větě ze mě deprese spadla, byla pryč a já si lakoval, jak jsem dokázal elegantně a nenuceně odtrhnout dívku od nebezpečí kouření. Přece jen – na co by měla mladá dívka dát víc než na staršího muže?



Jenže Myrna mi to celé zkazila. Kdyby byla tou dívkou, tak by kouřit nepřestala, ale nacvičovala by to poctivě před zrcadlem, aby u toho vypadala trochu líp.



Ach jo.