Dneska jsem se při čtení jednoho článku hluboce zastyděl. Ano. Bylo to hrozné. Uvědomil jsem si jak jsem žil pustý a nezajímavý život a kde jsem už mohl být, kdyby… Jenže plakat nad rozlitým mlékem je hloupost! Člověk na sobě musí začít pracovat! Dělat věci, které jinak nedělá! A já už s tím začal – koupil jsem si vodku v podnikové kantýně!


Šlo o tenhle článek. Mladí nejenom duchem si šli dokázat jak jsou dospělí a načapala je u toho policie. Někteří z nich měli nakoukáno spoustu akčních filmů, takže se bránili a policisté je zpacifikovali. Má někdo něco proti?



Ovšem Tomáš Šikola má jasno! Toho mladíka mlátili a vláčeli po zemi. Pak mu nasadili pouta. Dalšího mladýho kluka z neznámých důvodů odvlekli. Úplně jsem měl pocit, že jsem v policejním státě. Nevím, jak se ten pocit projevuje, jestli se třeba začne vidět rudě (dopravní policejní stát – semafor?) nebo erekcí (donucovací prostředek?), každopádně jsem ho ještě nezažil. A teď se dostáváme k jádru pudla – Tomášovi je totiž šestnáct let! A to o tom pocitu mluví, jako kdyby snad něco pamatoval nebo už zažil…



Ach jo, když si vzpomenu na sebe, tak jsem byl v šestnácti ucho. V hlavě jsem míval zvláště večer spoustů pocitů, ale o policejním státě ani jeden. Musím se zeptat kamaráda Nováka, jestli takové pocity mívá a jak často.



A do té doby budu muset žít s pocitem, že jsem v prdeli.