Příběhy ovčí babičky
- 30 března, 2006
- Posted in Okolokola
- Write comment
Nebyla to sice ovčí babička, ale byl to super příběh. Prostě takovej ze života. Jak jeden pán dostal infarkt. Říkejme mu třeba Alois.
No on ho totiž dostal tenkrát na tom hřbitově. Já jsem byla tenkrát vevnitř a on přišel z venku.
No jo, tys vlastně dělala to kafe.
Ne, to jsem nedělala já, to byla ta jeho manželka, Mirka!
Počkej, on už byl rozvedenej to kafe dělala ta od Pepy.
Pamatuješ, on se rozvedl a na tom pohřbu už byl s tou novou.
A jo, máš pravdu. No tak ona dělal to kafe a pak přišli dovnitř i oni dva.
Eva!
Cože?
Jmenovala se Eva!
Eva? Vlastně jo, oni spolu chvíli bydleli, jak se přistěhovali do těch Ostropovic odněkud z Ostravy. Ale to už tam bydleli dýl. No a jak přišel tak byl úplně mokrej.
Jo, byl úplně mokrej a já jsem si říkala, to byli asi kropit zahradu. Tenkrát totiž bylo strašný sucho, tak jsme chodívali kropit.
Však taky pořád hořelo, to byl hroznej rok.
On měl totiž strašně mokrou košili a já jsem myslela, že se pokropili.
Jenže najednou začal, že mu je špatně.
Tak ho Olda položil na lavičku.
A já jsem mu běžela pro sako, protože jsem se bála aby nenastydnul. A ta Eva kolem něj běhala, že mu je prej špatně. Tak jsem šla volat a naštěstí byli doktoři hned vedle, ono tam bylo letiště, takže tam museli být pořád.
Oni přijeli hned, ale my jsme ho museli vynést ven, protože by se tam všichni nevešli.
To ještě chodil.
Počkej, to už nechodil, protože jsme se dívali jestli dejchá e nedejchal.
Ale ještě šel, dyť si to pamatuju, ta Eva ho podpírala a šel.
Ale už nedejchal, protože jsme to kontrolovali a doktoři říkali, že je to špatný.
No to je možný, ale šel.
Nedáte si kafe?