Pohádka… doufejme…
- 16 září, 2005
- Posted in Wortwörtlichdurchfall
- Write comment
Prej mívají šťastný konce… Tak uvidíme v úterý.
Byl jednou jeden TheGen a jedna Myrna. Ti šli s kamarádem Daffem na jednu akci a on jim tam ukázal, jak se hraje jeden sport. Pro lepší představu řekněme třeba tenis. Začalo je to bavit a než se naděli, tak byli přihlášeni co by naprostí nováčci v poslední, třetí lize. Daff byl však dobrý učitel a oni dobří žáci, takže se stalo to, v co nikdo z nich nevěřil. Za celý rok prohráli jen dvakrát a z prvního místa postoupili do druhé ligy.
Nebyla v tom kouzla, bylo v tom z části začátečnické štěstí a z části jejich přístup. Soupeř byl často psychicky na dně, když viděl, jak naši hrdinové během zápasu vypijí pět piv a nějaké ty rumy a přesto jsou jejich pokusy přesnější a přesnější. Dokonce si tam náš tým našel kamarády – ti šli nakonec do baráže a bohužel neuspěli, takže zůstali ve třetí lize a jejich cesty se rozdělily.
Proto byl cíl pro tuto sezónu jasný. Počkat na ně ve druhé lize, protože měli vítězství ve třetí jasné. Jenže ouvej. Hra se stala populární, a tak místo dvou třetích lig, se udělaly ligy tři. To znamená tři sestupující z druhé ligy plus jeden co hraje baráž. Jenže ve druhé lize je výkonnost už pár stupňů výše a hraje tam dokonce pár lidí z finále Mistrovství republiky. Proto se není čemu divit, když jsme byli po šesti kolech ze čtrnácti předposlední.
Cíl byl jasný – dostat se aspoň na páté, barážové místo. Kolo před koncem jsme byli dokonce čtvrtí, ale pak jsme prohráli rozhodující zápas. Takže páté místo a baráž. Ach jo. Přitom na jaře bysme to brali všema deseti. Nejhorší je, že jsme o čtvrté místo přišli jen díky horšímu skóre. To si člověk hned vzpomene na všechny svoje fair play skutky a nejradši by se nakopal do koulí. Když někdo přijde pozdě, ztráci set. Čekání čtyřicet minut nebylo výjimkou a jen jsme jak trotli řekli, v pohodě, hrajeme… Nemusím dodávat, že jsme prohráli. Nebo Daff – skrečujou nám zápas, takže vyhrajeme, já si s ním ten svůj set půjdu zahrá, když už tady mám ty koule… Taky špatně. No nic. Vyčítat se nikomu nic nedá.
Takže v úterý se uvidí, jestli to byla pohádka se šťastným koncem, nebo ne. Budeme hrát tu baráž…