Kdybych byl v ringu a bojoval zápas s realitou všedních dnů, nedožil bych se prvního kola. O to smutnější je ta skutečnost, že bych měl být po dovolené plný elánu, dobré nálady a pozitivního přístupu k životu. Realita je ale kurva. Nedá čas ani na vydýchání.


Vůbec se nedivím angličanům, že lítají do Brna chlastat. Člověk přiletí s hlavou plnou vidin kulturních zážitků, s touhou podívat se na vězení národů, do galerie Vaňkovka na výstavu mistrů Reserveda, či pana Peeka Cloppenburga a místo toho šok.



Z letiště jede chrchlající autobus, který i na rovných a přehledných úsecích jede třicet. Vibrující sklo však při této rychlosti plácá do tváří cestující sedící u okna, takže se radši ještě zpomalí. Řidič prošel náročným výběrovým řízením pro tuto trasu. Kritérium bylo jasné – neznalost jediného cizího jazyka a délka doby, po kterou neměl dovolenou. Jen tak si jde vysvětlit jeho totální nasranost na ty šmejdy s kufrem co maj na to aby někam lítali.



Být angličanem, vystoupím a jdu si radši někam ožrat držku. Měl jsem stejné úmysly, ale pašovaná dvoulitrová Metaxa byla schována tak rafinovaně, že jsme ji při vybalování málem přehlídli a vyhodili spolu s použitým kapesníčkem. Ale dovolená byla krásná, takže člověka to nerozhodí a usmívá se dál. Dojede domů a tam vzkaz, aby se nikam nechodilo, že mají ve čtyři přijít nějací instalatéři. V pět se telefonuje, prý v šest. V sedm se telefonuje, prý v osm. V osm se telefonuje, prý dnes jsme to napustili, takže to musíme zkontrolovat i kdybysme tu měli být do půlnoci. No… můžete hádat. Doteď nevím, co napouštěli, proč to napouštěli, proč to chtěli kontrolovat a proč nedošli. Jen doufám, že to nebylo něco s plynem.



A pak přišel zlatý hřeb – práce. V poledne jsem se prokousal maily k datumu 17.8. a to jsem považoval za velký úspěch. Bohužel ty urgentnější kousky čekaly asi někde jinde, protože začalo peklo. Peklo stále trvá a vděčím jen hermelínovému salátu za to, že je dnešek trochu snesitelnější. Nějak se to rozneslo a už mám odvolané dvě schůzky.



Navíc – nejde mi doma net. Hodná paní z Karnevalu mi včera strčila do schránky upozornění, že došlo k nějakému omylu a že se chce se mnou ten samý den sejít. Když jsem to tam večer v osm našel, přemýšlel jsem, jestli je paní opravdu taková píča, nebo jestli si se mnou chce dát rande, což tu první možnost vůbec nevylučuje. Byl dokonce přiložený mobilní telefon – po zavolání jsem byl osočen z toho, že mám zapojenou kabelovou televizi, přičemž platím jen internet. Ubezpečil jsem ji, že moje televize by rozhodně kabel nevydýchala, protože na ni nejede ani Prima. To ji nestačilo a že prý se dnes staví, ať jsem doma. Nevím, jestli šokované ticho z mé strany brala jako souhlas, jestli ano, tak se s ní chci setkat a vyfotit si ji. Když jsem se vzpamatoval ze šoku, zavolal jsem ji ještě jednou a zeptal se, proč mi nejde net. Že prý neví. Ale až se u mě staví, tak to dají určitě do pořádku. Hodně štěstí!



A jakoby toho nebylo málo, kolegové, kteří se očividně těšili na mou přítomnost asi jako kalendář na nový rok, si připravili malou legrácku. Nebyl jsem na to vůbec připravený, většinou je to naopak a ten kdo se válí po kanceláři smíchy jsem já. Jenže… no prostě jeden z tisíce telefonátů a v něm smska, že se mám dostavit na personální kvůli návštěvě porno stránek na webu. TheGen je zmatený – minulý týden nebyl v práci! Přesto zvedá telefon a volá řediteli na personální oddělení. Chacha povedený vtípek. Ale aspoň jsme se domluvili na vzájemné výměně hesel…



Tváří v tvář chmurné realitě se ani nedivím tomu, že jediné co mě potěšilo, byl skon Trautenberka. Díky němu jsem se dostal ne první místo v jedné odporné soutěži, kterou můžou hrát jen úchylní a thegenerovaní soutěžící. Díky sojko!