FFWD!

Víte někdo čeho to je zkratka? Po nedělních zkušenostech už vím, že to bude něco jako Inteligentní Dopravní Systém – Jezdím Málo, Kámo!

Myrna přijela z tanečního tábora strašně akčně naladěná, což se rozhodně nedalo říct o mě. Propršený týden mě uspával kdekoliv a bylo úplně jedno, jestli jsem v trolejbuse, práci nebo doma. Jenže jsem měl smůlu. Myrna si rozhodně nepředstavovala neděli jako já, což znamenalo, že se asi podívám mimo ložnici a kuchyni.

A taky že jo. Prý pršelo, porostou houby. Byl jsem k tomu skeptický, ale bohužel jsem zlenivěl natolik, že jsem nebyl schopen najít ani jeden protiargument. Takže jsem byl obléknut a odtažen k tramvaji. Plán byl jednoduchý – vyrazit směrem k Bílému potoku a až z autobusu uvidíme les, tak vystoupíme.

Vylezli jsme kdesi za Brnem a přes pole zamířili do lesa. Po půlhodině jsme měli jen dvě babky, ale pak to začalo. Během hodiny jsme měli celý košík a papírovou tašku, takže jsme si mohli v klidu dát pivko a už jen tak vybírat opravdu luxusní houby. Náladu nám nezkazila ani zpáteční stezka – pořád jsem nemohl poznat, co je to za stopy. Srna to nebyla a i jelen tlape jinak. Poznal jsem to až po posledním stoupání – byl to divočák s pásama. Kopeček byl totiž tak prudký, že jsem sebou dvakrát švihnul a moje sváteční tepláky chytily tak skvělé mimikry, že jsem si na ty nohy musel sahat, jestli je ještě mám.

Okolo čtvrté jsme došli do nějaké vesnice, na jízdním řádu si přečetli kde to jsme a kdy se dostaneme do Brna. Jenže ouvej. 16:48 už bylo dávno pryč a autobus nikde. Začali jsme trochu panikařit, ale spolučekajícími jsme byli ujištěni, že je to normální. V sobotu prý nejel vůbec a když volali na dispečink, tak pro ně přijel řidič autobusu autem a dovezl je tam zadachs.

Takže se volalo na dispečink. Dobrá rada drahá – až přijede řidič, tak nám mám zaplatit taxíka do Brna, protože nestihneme přípoj. Opravdu jsem si to nevymyslel a opravdu nám to bylo řečeno. Řidič jakoby to tušil, a tak nedojel vůbec. Netroufli jsme si čekat další hodinu, a tak jsme jeli takovým tím polostopem – prostě jsme vlezli do auta k paní, kterou vezl do Brna manžel.

Nedovedu si představit, kdybych tam někdy bydlel a musel dojíždět do práce. Odkázán na nějakého somnambula za volantem, který jezdí jak se mu zachce. Varuju Vás IDS JMK! Ještě jednou a bude to podruhý!