To je přímo epidemie… Doufám, že mám ještě dostatek protilátek, protože představa svatby mi zatím nabourává jen klidný spánek a nikoliv peněženku a duševní klid. Za to mí spolužáci pomalu podléhají…


Začal to Dino, který se však ženil především ze zištných důvodů. Pak dlouho nic a zdálo se, že epidemie skončila. Ale kdepak. Včera jsem se dozvěděl, že se bude ženit i tajemný M, hrdina například tohoto fekálního příspěvku.



Takže je na mě, abych vyhrabal pár prachem zapadlých perliček z kolejí, aby se to tak nějak nezapomnělo, až mu budou pět ódu nad hrobem. M jsem potkal hned v prváku. Pocházel totiž z trochu movitější rodiny a měl počítač. Takže stačilo se nenechat vyhodit od komplu, a dala se s ním zažít zajímavá noc. Během jeho chrápání jsem dohrál Duke Nukema, Need for Speed a podobné perly.



Už během prváku se začal rýsovat vztah, který ho poznamenal na celý život. On, který by za totality byl titulován odporným buržoustem a kapitalistickou pijavicí, se spřátelil s J., který by byl spíše vzorný pracovník a oddaný soudruh. Prostě něco jako jin a jang. Nabo Pat a Patachon. Bydleli spolu od druháku až do konce kolejí a dokonce po škole si našli společný privát, aby byla odvykačka jednodušší. Vlastně… doufám… ale to ne… Hrozná myšlenka… A ještě ke všemu to u nás ještě nejde…



Nejhorší je, že nejlepší historky nejdou moc dobře popsat. Koho by například pobavilo, když jsme asi dvě hodiny lili vodu dvoucentimetrovou škvírou pod dveře a pak trpělivě čekali, až si půjde vyčistit M zuby? Nebo když jsme mu z patnácti lahví trvdýho na silvestra dokázali během odpoledne šest vypít? Nebo když si dal nemocný na dva brufeny čtyři giny s tonicem a my ho nemohli dostat do postele? Zalezl totiž do peřiňáku a odmítal ho opustit. Když jsme ho pod hrozbou studené sprchy dostali ven, tak se schoval do peřiny. Prostě mezi povlečení a tu výplň. Neskutečné.



Legendární se stala také jejich hádka o majetkových poměrech a schopnostech či nechopnostech M a J. Tam jsem byl jen nestranný pozorovatel, který je vyvedl z rozjezdu, protože se na nás začali divně koukat okolostojící. V nonstopu to potom nebylo lepší – jeden velmi asociálně vypadající jedinec jim dokonce přinesl na usmířenou ferneta, který však odmítli s tím, že žádný usmiřování nebude. Ne nebojte se milí čtenáři. Ty fernety ladem nezůstaly.



Nebo jeho první zvracení, které jsem měl online. Opil se v Obřanech na nezapomenutelných půleních, které při troše štěstí šly absolvovat tak pětkrát za rok. Když jsem spal na záchodcích, tak mě totiž probudil z vedlejší kabinky strašlivý ryk, následovaný mohutným povzbuzováním. Jojo, to byl ten rok, kdy za mnou přijel kamarád Novák a já ho mírně společensky upravený navigoval pěšky na koleje. Dokázal jsem to.




Škoda, že se občas nechal unést majetkovými rozdíly a někdy na nás tak trochu kašlal. Ty chvíle ale byly v menšině a víc jsme si užili těch, když platil tisicovkou tři zelené u Ludi.



Tak hodně štěstí M…