Tak dnes třeba o tom, že se nevyplácí mít digitální foťáky, že Ricky Martin asi nebude francouz a o tom, že po nočním večírku na sjezdovce se změní obtížnost z modrá na žlutou.


Mezi největší problémy, na které jsme na horách narazili, byli jazykové bariéry. Myrna sice francouzsky umí, ale vždycky jen stála opodál a tlemila se našim pokusům. Logicky jsme odvodili, že frantíci mají před skoro každým slůvkem l, takže taška byla l´igelit a lyže l´ski. Fungovalo to! Prodavačka ochotně podala tašku a správcová ukázala lyžárnu. Tento systém jsme dopilovali k dokonalosti, takže nevychovanému francouzovi, který se hrnul do obchodu aniž by nás nechal vyjít se dostalo rány do břicha a pokárání "Le Guth Jarkovský vole!"



Horší to už bylo s ostatními slůvky. Jednou jsem šel koupit tři bagety. Žádný problém jsem to neviděl a za pískání ůmdóstréskopasikobalandesmaria jsem rozrazil dveře. Tres však nejsou tři a já marně přemýšlím, co si francouzi udělali se španěly, že si takhle domrvili číslovky. Mírně v šoku jsem pozoroval, jak prodavačka ochotně kupí bagetu na bagetu a říkal si – Le Fuck? Pomocí prstů jsme se nakonec dohodli a já si až do smrti budu pamatovat, že správně je to slůvko, co nevím jak se píše, ale není to tres.



Když jsem se vracel, všiml jsem si domorodkyně, které upadla kabelka na zem. Ulevila si libozvučně znějícím Pešé a můj lingvistický smysl ihned přiřadil slůvku český význam. Frankofonní spolucestující mě sice ujistila, že Pešé je maximálně broskvička, ale tím mi moje podezření jen potvrdila. A korunu tomu nasadil dědek v bagetárně. Trénoval jsem si co řeknu – troa begetes, un banete a jednu pešé! Důchodce přede mnou se otočil a podíval se na mě takovým tím l´ pohledem.



Dalším problémem bylo hrubé podcenění pitných zásob. Sice jsme nemohli tušit, že hned první den, během dvouhodinového venkovního čekání padne litr a půl fernetu na zahřátí, ale víc jsme toho přecejen mohli vzít. Nechtěně jsme trapně obšlehli Cimrmana – po vypití fernetů, ginů a rumů povídá Daff: "Teď vypijeme olej!" Všichni jsme se zasmáli, jenže Daff to opakoval každý den! Až ve středu jsme byli natolik střízliví, že on dokázal správně artikulovat a my poslouchat "Teď si dáme Ollé!" Ano, lihovina s tequillovým destilátem zarazila játra hluboko do trenýrek.



Francouzi asi moc pivo nepijí, protože ho tam prodávají ve čtvrtlitrových lahvičkách. Vypadá to jako Actimel, chutná to jak hořká voda a má to pět voltů. Jo a jmenuje se to Blonde – stejná barva před i po požití. Ale bylo to dobré. Škoda jen, že dvacet čtyři piv zmizelo během hodiny, udělat zásobu na večer byla pěkná dřina.



Ale stálo to za to. Ráno jsme se všichni sešli, našli tři digitály a začali prohlížet fotky. Musím uznat, že výskyt ULP (Unidentified Lying Penis) byl ve Francii abnormální a nebylo ráno, abychom nenašli na displeji jednoho ULP, ke kterému se nechtěl nikdo hlásit. Dívky sice byly pohoršeny, ale to bylo tak všechno, co mohly dělat, protože jsme se už na začátku výpravy dohodli, že nebudeme nic mazat.



Jen Cubeek když se vrátil domů ke své slečně, tak měl co vysvětlovat. "Ty vole, já jsem na to nějak zapomněl a vzpomněl jsem si na to, až když jsem slyšel zděšený výkřik." Co k tomu dodat? Pešé!