To, že ještě Valentýna není, neznamená, že se zamilovaní nemůžou posílat do pěkné růžové a ve tvaru srdíčka!


Je čas nazývat věci pravými jmény. Tedy žádné "ve čtvrtek jsem šel na jedno pivo a ono ouvej, ještě teď mě bolí hlava". Už bych se začal opakovat. Sice se říká nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, ale kdoví jestli to nebylo myšleno spíše jako ochrana ryba jiné havěti. Zvlášť kdybych tam stoupal bosý.



Prostě jsme horší než to děcko, které se údajně stačilo spálit jen jednou a pochopilo. My se o totéž snad ani nesnažíme, ale následky spálení jsou leckdy kruté a má páteční pracovní produktivita je podobná výsledkům Stevie Wondera v této hře.



Minulý čtvrtek však přinesl několik překvapujících okamžiků, které snad nikdo nečekal. Já i Cubeek jsme tam byli s partnerkami a nutno říci, že se bavily o trochu méně. Snaha o nápravu z jejich strany sice byla, ale z naprosto špatného směru. "Jdu domů, jdeš taky?" "No víš, já ještě zůstanu s Františkem…" V tu chvíli jsem si říkal – to mám ale vzornou Myrnu, že tam s námi vydrží…



O jednu hospodu pozdějí jsem si už neříkal nic. Starosti z práce se mi povážlivě nahromadily hned za temenem hlavy a jejich tíha mne zvrátila dozadu. Díky nedostatečné flexibilitě kůže hrozilo prasknutí v oblasti krkavice, které by mělo fatální následky. Abych ulevil tenzi, otevřel jsem pusu a úlevou usnul. Dnes už vím, že se na mě chodili dívat i od jiných stolů. I fotografie byly… Myrna mi tvrdila, že mi ta pusa nešla vůbec zavřít, a tak jen hlídala, aby mi tam nikdo nic neházel.



Pak přišel odchod domů. Jelikož jsem pořád spal, chytil jsem Myrnu za ruku, ať mě vede. Bohužel to nedopadlo dobře a peníze, které posílám na výcvik psů pro nevidomé, radši budu dávat jí. Už po dvaceti metrech nedokázala včas zareagovat na mé vychýlení a dělníci museli ráno opravovat posunuté lešení. Prý jsem se neměl tak zřídit… Vyčetl jsem Myrně nedostatek empatie a naznačil, že se mi do té druhé hospody už vlastně nechtělo a já tam šel jen kvůli ní. To spolu s naprosto nedostatečně romanticky krvácející ránou zapůsobilo a já se dočkal netradičního politování.



Primitivní debile!



Plný vnitřního uspokojení jsem opět usnul a nechal se dovést až domů, kde mi ráno došlo, že to bylo myšleno asi trochu jinak. No co, pozdě primitivního debila honiti! Přece se nebudu vracet k záležitosti, která je zastřena oparem nevědomí? Nevracela se k tomu však ani Myrna, což bylo jasným důkazem, že i ona má trochu černé svědomí!



Kdoví, jestli to bylo lešení…