Tohle je dvoustý příspěvek, co píšu na tenhle blog. A ani nevíte jakou mi dalo práci vymyslet takovou samožerskou větu.



Když jsem 12.11.2003 psal stý kousek, tak jsem si trochu zahrál na proroka. Teď už vím, že bych se tím neuživil. Odchylka odhadu, kdy přijde příspěvek s číslem 200, byla jen deset měsíců. Takže už podobnou píčovinu neudělám.



Navíc – dvěstě peachovinek je už strašně moc. Čím dál tím víc častěji se mi stává, že si vzpomenu na nějakou super příhodu a pak zjistím, že už sem ji sem popsal, navíc tak nějak míň super. Asi budu brzo přispívat jen updaty. Krom toho pak nemůžu perlit live – když dovyfabuluji, ozve se nějaký moula, že už to četl a bylo to trochu jinak.



Co s tím? Je jen jedna cesta. Cesta fikce. Nikdy se nic takového nestalo a veškerá podobnost čehokoliv s čímkoliv je náhodná. TheGen, Knedle, Myrna, Daff a Cubeek jsou jen přezdívky jednoho monstrózního molochu, který vás už od začátku podvádí.



Chápejte ale, něco vymyslet nějakou tu dobu trvá. Přeci sem nebudu psát to, jak jsem si koupil deset deka hermelínovýho salátu a dva grahamy v kantýně, pak jsem šel do kanclu a cestou výtahem jsem na sebe dělal grimasy do zrcadla. Podařilo se mi tak vytvořit jednu úplně novou, která vypadá jako kdyby mi někdo nasadil na ksicht o dvě čísla větší dolní čelist – jen doufám, že tam nejsou kamery. A potom jsem dělal nějakou tabulku a byl to vopruz i když chvílema to bylo zábavné, protože tabulky mě baví, i když tahle mě trochu nudila. Na oběd jsem šel až když jsem ji dodělal, takže jsem si musel dát už jen smažák, kterej byl dobrej, ale byl to smažák, takže nic moc. Po smažáku jsem jel zase výtahem a opravdu tam asi kamery nejsou. Celou cestu jsem kolem sebe mával šulínem a nikdo mě u vystupování nečekal. Až do čtyřech jsem se potom patlal s jednou zprávou, která byla dlouhá a já jsem nevěděl, jestli ji mám zkrátit, protože byla psaná dvanáctkou a já to s dvanáctkou ještě nedělal. Když jsem šel z práce, tak jsem si trénoval ještě svůj novej obličej – je úplně super, věděli jste, že když s ním člověk mluví, tak že to vůbec není vidět, ale jen slyšet? Já jo. Ještě jsem se stavil v Delvitě a koupil si tam čtvrtku kuřete, protože ho tam mají lepší než v takových těch stáncích, kde smrdí plyn, pan prodavač a spálené peroutky. Nemyslím teď toho filozofa. :-)))))) Ten se povedl:-)))))) Pak jsem přišel domů a převékl jsem se do domácího oblečení, abych si nepomačkal kalhoty na zítra do práce, protože se hrozně mačkají a vůbec potom nejsou rovné a jsou zmačkané. Pak jsem si sedl k počítači a hrál jsem chvilku America´s Army. Je to dobrá hra, lepší než Counterstrike, protože je to taková hra, kde se prostě musí trochu přemýšlet, jak a kde použít kulomet a počítat jestli ten granát bouchne už v ruce, nebo někomu na paruce. :-))))) To už je dnes druhej!:-))))) A pak jsem šel spát, protože už se mi chtělo spát a klížily se mi oči a už jsem nemohl hrát America´s Army, to je ta hra lepší než Counterstrike. Ještě než jsem ale úplně usnul, tak jsem musel chvíli počkat, aby mi uschnul.



Uff… to fakt nejde, za chvíli by mě to začlo bavit…