Včera se konalo setkání Cubeeka a FF s indickou kuchyní. Dotáhl je k tomu Daff a já byl taky zvaný. Bohužel (bohudík?) jsem musel být doma a připravovat pokrmy na skvělou akci, která se kvůli zájmu neuvěřitelných davů musela přesunout na sobotu.


Ani jeden se dosud neozvali, takže nevím co si mám o tom všem myslet. Snad mají všechny sliznice v pořádku a nedopadli jako Homer Simpson. Indie je Indie a jen tamní lidé ví, co jí, že jim potom stačí hodit mrtvoly do Gangy a mají zaručeno, že se neotráví krokodýlové.



I když pro pálivá jídla se nemusí chodit do Indie. I tady se občas objeví někdo, koho příroda obdarovala plechovým hrdlem. Průser je, když takovýto jedinec dělá kuchaře. Jako třeba v Letovicích. S J. jsme se tam asi před pěti lety dostali při neúspěšném stopu domů a se stovkou jsme se snažili přežít noc. V nějaké pofidérní hospodě jsem si dal pikantní topinku a rozbrečel se.



Když se přidal i nekontrolovatelný třas a pocit, že jsem trochu mimo mě, zeptal se mě J. jestli mi něco není. Ochutnal a zesinal. Jenže, kdo by vyhazoval jídlo za poslední peníze? Nakonec jsme to dojedli napůl se smaženými bramborami. Ostré jídlo nás tak otupilo, že jsme šli tři kilometry do Kladorub, a to jen proto, protože si jeden z nás vzpomněl na kamarádčinu chatu. Věděli jsme jen, že na zahradě má mít červený stan, a tak jsme chodili po Kladorubech a nakukovali přes ploty.



Samozřejmě – všechno bylo jinak, chata nebyla její, ale někoho cizího, stan na zahradě nestál. Přesto nikdo nechtěl mít dva nebohé chlapce s dechem jak křovinořez na svědomí, a tak jsme to s pomocí půlky vesnice našli. Zaklepali jsme, řekli "Už jsme tady!" využili ropzaků víceméně neznámých lidí a ustlali si na půdě.



Anebo v Budějicích. Na brigádě jsme tam bydleli na privátě a paní bytná pěstovala chilli papričky. Takový ty malý mrchy, co vyhazují do vzduchu zámky na trezorech. M. si vzal jednu, začal řvát a vypil co teklo. Všichni se smáli. Pak Daff. Začal kousat, pak blednout, rudnout, řvát a pak vypil i vodu z umělé kytky. Všichni se smáli. Přece nebude TheGen všem k smíchu. Vzal jsem si třetí a bez kousání ji polknul. Pohoda. Obdivné pohledy "s_ním_chci_žít_on_je_ten_pravý". Dodnes si pamatuju ten okamžik, kdy se žaludeční šťávy proleptaly skrz neškodný obal k vnitřku papričky. Bylo to jako když v animácích někdo spolkne bombu. No a na záchodě? Banda negrů s letlampou hadr.



Ono je to vůbec podivné. Pepř můžu – když si dám v hospodě dršťkovou, tak ji musím desinfikovat souvislou vrstvou pepře. Česnek taky. Naposledy když jsem dělal česnekovou pomazánku, tak ji nikdo nechtěl a nakonec jsem musel vyhodit i talířek, protože byl po půl roce pořád načuchlý. Ani křen mi nevadí. Ale papričky? Ty jsou dodnes tabu.



Takže se těším na report těch tří masochistů. A jestli se vám to líbilo – dejte vědět, udělám zase tu svou pomazánku:-))