Nebudu chodit jako pes kolem horké kaše a hned to na vás všechno vyklopím. Nikdo nemá čas číst nudné předpovídání, které stejně nikoho nezajímá a jen se snaží tvářit fundovaně a znalecky. Takže…… co jsem to chtěl?


Myrna dostala od svých prarodičů svatebním darem pozemek za Brnem. Když pominu jemný náznak, že by jako už teda mohlo dojít ke změně stavu – perfektní věc! Naštěstí máme na tu věc oba stejný názor, takže jsme s PŘEDsvatebním darem začali plánovet velké věci. Nejdříve trávník, pak posezení, pétanquové hřiště, chatička, bazén, visuté zahrady a paintballové zákoutí. To všechno jsme mohli, protože jsme to neviděli.



Po letmém obhlédnutí pozemku nám bylo jasné, že jestli letos stihneme bod 1 a 2, pak se můžeme plácat přes ramenou. Na druhou stranu – pořád jsem ještě nevěděli jak je pozemek velký, plot totiž nebyl vidět. Zkrátka – představte si krásnou zahradu, která kaskádovitě teče v podobě udržovaných stupínků oddělených břidlicovými dílci až k cestičce, které ji rozděluje na dvě poloviny, přičemž v té druhé vládnou stromy a stromky. Meruňky jsou vyrovnány bok po boku se slívami a hruškami. Mezi stromky radostně pobíhá dítě a obdivuje hrad z plechovek od sprejů vyrobený šikovným tatínkem. Otec se na synka usmívá a obkládá kameny malé jezírko. Ale co to…? Aha, z chatky se ozývá volání, že jídlo je již hotové.



Tak takhle to tam podle našich archeologických nálezů mohlo vypadat tak před dvaceti lety. Od té doby tam na to nikdo nesáhl – s výjimkou sousedů, kteří přes plot házeli různý bordel. Tam kde jsme chtěli trávník, byla vrstva mladých stromků a bodláčí. Když Myrna začala rýt něco, co vypadalo jakože by se dalo, po deseti centimetrech narazila na beton a pak přišel nález nejcennější – asi jezírko. Možná ohniště, kdo ví. Bojíme se pouštět až k plotu, protože posledně jsme našli v "trávě" berlu. Majitel nikde.



Zatím máme čas jen o víkendech, ale už vím, co zažíval Schliemann. Naposledy jsme pod vrstvou pěti koberců objevili dveře do sklepa. A tam… nádhernou bílou plíseň na všech stěnách. Nebo tuhle, jak jsem se málem propadl do třímětrové jámy. K čemu sloužila nevíme, ale arch. Myrna se domnívá, že sloužila jako falešná studna – nepřítel pak házel kusy hnijícího masa úplně někam jinam a osazenstvo zahrady se mu jen vesele smálo chlemtajíc vodu z hlubinného vrtu.



Dokonce jsme našli i důkazy svědčící o osídlení z doby pozdější – časopis České ložnice, který sice názvem připomíná katalog EuropaMöbelu, ale nábytkuchtivý čtenář bude zklamán. Plátek pojednává o bytovém vybavení jen okrajově, většinu vystavených modelů zakrývají Češky, z nichž mnohé ztratily nejen oblečení, ale i soudnost. Zvláště pětapadesátiletá J z Prahy mě dostala – prý má ráda mladé zajíčky. Nevím. Já jsem měl při pohledu na nejeden detailní snímek strach! Málem jsem volal Daffovi jestli by mi nepůjčil speleologickou baterku.



Další výzkumy probíhají a až najdeme plot, tak to hned napíšu. Jestli tam teda nějaký je… Aby to nebylo jak v cestě do pravěku, za chvíli narazím na céčka, kotlety, zvonáče, trabanty ááááááá Vidíš TheGene, takhle vznikl život…