Tak jsme si v pátek řekli, že si uděláme oddechový víkend. To znamená žádná oddechová práce na zahradě či oddechové lítání po nákupech, ale romantická procházka ve sluncem zalitém Mariánském údolí, kde zpěv ptáků ladí se zurčením potůčku a mráčky se jako neposedná kůzlátka honí po obloze. Kdo mohl tušit, že tam bude Semtex party? Kdo mohl tušit, že tam budou zpívat nejen ptáci, že zurčit se bude povětšinou DO potůčku a mráčky budou tak zajímavě vonět…


Samozřejmě jsme o celé akci věděli a na šestou jsme tam byli o půl sedmé jako na koni. Na vině je doprava, která se ještě nevzpamatovala z plynové příhody minulý týden. Southpaw jsme nakonec stihli a vychutnali jsme si poslech spolu s ležící většinou. Skupina totiž doplatila na slunečný den, světelné efekty (jestli tam nějaké byly) se docela ztrácely a před pódiem byla jen hrstka křepčících .



Já jsem měl celou dobu oči na stopkách, protože se tam někde měla podle Daffových informací vyskytovat i moje ex, která mi svého času vyhrožovala fyzickým násilím. Myrna byla zvědavá také, protože ji ještě neviděla. Nutno dodat, že Myrna byla úspěšnější – během hodiny objevila dva borce, kteří kdysi… no vždyť víš. Když jsem viděl, že se baví s dalším, už jsem se radši na nic neptal. A i já se dočkal – ve zdraví vše přežil a setkání to bylo tak srdečné (12 slov), že mi zapomněla připomenout i tu varnou konvici, kterou jsem ještě nevrátil.



Pak nastala pauza. Ne v programu, různé dunění a tucání se linulo z každé strany, ale v tom, co jsme chtěli vidět. Normálně totiž poslouchám trochu jinou hudbu, i když jen sám. Myrna mi tvrdí, že po pěti minutách má chuť uškrtit mě, zabít mola a skočit z okna. Navíc, interpreti tak často v České republice nejsou a protože nepatřím k obdivovatelům – lepičům ani nevím jak vypadají.



A to byl problém i tam. Chtěli jsme si poslechnout "kluky ze štrýtu", jenže jsme netušili kteří to jsou. Na pódiu byli dva epileptici co škrábali do desek a žádný zpěv… co se děje? Naštěstí to vše ohlásil pořadatel, a tak jsme o nic nepřišli. Byl to opravdu zážitek, sice jsem si musel odmyslet ty občasný levičácký kecy v textech, ale jinak to nemělo chybu. Andre to vše podával, jakoby to všechno zažil, bratra mu zabili amíci a úplatní policisté mu zavřeli celou rodinu. Aneb slovy Myrny: "Ty vole… ten kdyby řekl, tak bych si prostě jen lehla na záda."



A pak přišel druhý z vrcholů večera – Skyline. Zpěvák byl sice trochu nespokojený s výkonem publika, a tak jsme se šli zapojit do davu. To už s námi byl i Daff, který uznal, že ve třech se to lépe táhne. Tam došlo také k jeho prvnímu kontaktu se slečnou Růžovou, ale o tom až později. Jelikož jsem se celou dobu pohyboval v blízkosti huličů (ono bylo docela těžké se jim vyhnout) měl jsem pocit, že jsme to všechno roztleskali my. Nechte mě v tom prosím. A ten přídavek jsem si vyřval taky sám.



Do toho všeho se pilo a je zajímavé, že ty nejlevnější věci jsou stále stejné. Kdysi, když ještě jel Technotronic, tak byla nejlevnější zelená. Proto byla tak hojně konzumována – nikdy jsme s kamarády neměli moc peněz. A i tady byl nejlevnější jakýsi energetický nápoj zelený čaj. I pivo bylo dražší, ale přecejen nám chvilku trvalo, než jsme přišli na nejlepší kombinaci – zelený čaj a v něm panák vodky. Zní to odporně, ale bylo to dobré a hlava nikoho nebolela, i když podle vypitého množství asi měla.



The Orb vystoupili už v úplné tmě a musím přiznat, že jsem byl trochu zklamán. Hráli to tak nějak jako na desce, pokaždé strašně pomalý rozjezd a u písničky Perpetual Dawn se ten rozjezd už v nic jiného neproměnil. Paradoxně největší ovace tak sklidili za Toxygene (nebo co to bylo) smíchaný dohromady s Eminemem. Ono se není čemu divit – věkový průměr byl hodně pod dvacet a až při vystoupení Orb jsem si oddechl, že tam nejsem nejstarší.



Pak už jsme jen řešili Daffovy hormonální problémy. Slečna Růžová (opravdu nevypadala jako Steve Buscemi) se totiž neustále pohybovala v naší blízkosti a alkoholem posilněné buňky začaly cítit konspiraci anebo přímo zájem. Bohužel realita byla jiná a když jsem neuspěl ani já, v roli náhodného kolemjdoucího žádajícího číslo, které by si mohl uložit do vybitého mobilu, uznal Daff, že to asi nepůjde:-)



Jo a pro všechny, kteří znali kavárnu a pizzerii Hamlet u zastávky Klusáčkova, mám dobrou zprávu. potkali jsme tam jednoho z presonálu, který nám potvrdil, že o prázdninách (řekl sice přesné datum, ale…) otevírají ve stejném složení podník na Lidické naproti Tusculum.



Co dodat na závěr? Měli tam skvělé pisoáry. Úplně super – uchcával jsem blahem.