Gayové a lesbičky se už hrdě hlásí ke své orientaci a snad nikde jinde to není tak patrné jako právě na netu. Přemýšlel jsem, jestli mám o problematice soužití lidí se stejným pohlavím napsat s poetikou sobě vlastní, ale tak nějak mě nenapadlo co. Tak jsem napsal něco jiného. Nevadí?


Nadpis se tak bude vztahovat k jednomu opravdu vydařenému plesu, který se odehrál v časech, kdy jsem si myslel, že vysoká škola se určuje podle počtu pater, maturita byla stejně daleko jako zbytnělá prostata a lidi co vypili víc jak pět piv byli alkoholici. V mém rodném městě byly plesy tak trochu na jiné úrovni než byste si asi pod honosným názvem ples představili. Byla to vlastně zábava, až na to, že tam bylo podstatně víc lidí v obleku.



Na plesy se chodilo hlavně za zábavou, i když trochu jiného rázu. Jistě, taneční jsme měli v živé paměti, ale on je rozdíl magnetofon s kazetou Best of tango a věčně ožralá kapela, která už v deset nasadí hitovky Hanky Zagorové. Dívky také ještě nebyly to pravé ořechové. Nesmělé pokusy tu sice byly, ale když jsem si ani po deseti minutách nebyl jistý, jestli hnětu opravdu ňadra, nebo je to jen znamínko, tak jsem zbaběle utekl. Ani alkohol ještě nebyl na pořadu dne. Sice se pilo, ale maloměsto je maloměsto a kdoví jestli ta barmanka není čísi spolužačkou, sousedkou či dokonce matkou. Abych pravdu řekl, s odstupem času ani nevím, proč jsme tam teda chodili. Asi proto, abychom se mohli v sobotu vidět s kamarády, které jsme naposledy viděli v pátek ve škole.



Jeden obzvláště vypečený ples se konal souběžně s diskotékou. Stačilo přeběhnout park, shodit sako a bylo. Konalo se to nějak v zimě, protože bylo všude bílo. Jednou jsem zase tak nějak přebíhal a podivil jsem se, proč vyšlapané stopy obíhají jakýsi prostor – proč nejdou rovně. Rozběhl jsem se přes neporušenou sněhovou pokrývku a hned mi to došlo. Ve výši stehen byl natažen drát – asi aby tam nikdo v létě nerval kytky. Tak rychle jsem se v životě nepředklonil. Po zkontrolování páteře jsem přišel na to, že nemám brýle.



Když jsem je po čtvrthodině ve sněhu našel, přiběhl jsem na ples a zjistil, že už se nehází nevýherní losy po tancujících, ale že se hraje v šatnách fotbálek s tenisákem. Mezi přeplněnými věšáky dostává i ta profláklá kopaná trochu jiný náboj. Po chvilce se nám zakutálel tenisák pod lavici. Byl jsem nejblíž, tak jsem ho podal. Páteř se chtěla předvézt i podruhé a já jsem udivil spolužáky, že se dokážu tak hodně předklonit s nataženýma nohama. Jenže… Za mnou byl radiátor a nějaký šmejd odšrouboval takové plastikové kolečko na jeho regulaci, takže tam trčel jen prdelinebezpečný kovový a ještě ke všemu špičatý cosi. No a jak jsem se bleskově předklonil, tak jsem si s tím rozthl nejen kalhoty a trenky, ale i tělo. Bolelo to jak čert a do konce plesu jsem musel chodit jak kdybych splokl pravítko, aby to pod šosy saka nebylo vidět.



To nejhorší mělo ovšem přijít. Zkuste vysvětlit matce krvavý flek na trenýrkách, který je ještě ke všemu na druhé straně než by eventuálně mohl být!