Ptáčkové se probouzí, sluníčko nás laská svými citlivými paprsky a vánek jako pohlazení rozechvívá vlasy lepé děvy tančící po špičkách bosky po rozkvétající louce. Básník je však pokrytec – vůbec se totiž nezmiňuje o tom, PROČ děva tancuje. A přitom je to tak jednoduché. Protože kdyby šla normálně, tak by rozšlápla psí hovno.


Ano je to tak. Je to krutá, ale nelítostná pravda. Psí výkaly totiž vadí jen v létě. To je jediné roční období, kdy zápach z rozkládajících se zbytků Friskies, Pedigree Pal a papučí donutí k jakés-takés aktivitě. Už kolikrát jsem přemýšlel o založení Hnutí Odporu Vůči Neestetickým Odpadům (H.O.V.N.O.), které by působilo nenásilnou formou. Pánové, kteří by po svém nejlepším příteli neuklidili výkal by byli slušně pozdraveni a sledováni. Jakmile by se člen H.O.V.N.A. dozvěděl, kde pejskař bydlí, vzal by opatrně hnědou hromádku a s citem by mu ji narval do poštovní schránky.



Po zbytek roku se výkaly maskují seč mohou a podle mě a mých průzkumů dochází i k jejich rozmnožování. Podzim – ideální čas pro ukrytí. Lejna se maskují pod barevným listím, popřípade splývají s blátivou zeminou. Zima – k procesu rozmnožování dochází patrně pod sněhem. Pokud sníh není, pak nahodí výkal krycí bělobovou barvu. No a jaro? Sníh zmizí, mimikry také a nastává invaze nahnědlých dárečků otravujících nosy zápachem a napadající podrážky s intenzitou členů Brigád mučedníků Al-Aksá.



Přišel jsem na to při jedné ze svých brigád. Někdy touhle dobou před několika lety jsem se dozvěděl, že je ve středu půlení v Obřanech. To je jedna z legendárních akcí, o které snad až někdy příště. Důležité však je, že jsem se to dozvěděl v úterý večer a že jsem neměl peníze. Nerad jsem si půjčoval, protože kamarádi netrpěli sklerózou a většinou chtěli prachy zpět, takže jsem si řekl, že oželím výuku a půjdu si nějaký ten peníz vydělat. Naklusal jsem tedy do Kappy a vzal jedinou možnou brigádu s výplatou ihned – hrabání listí.



Jelikož byl březen a listí ještě nepadalo, říkal jsem si, že by to mohla být flákačka, ale rok předtím asi napadl brzo (v prosinci) sníh a technické služby nestihly na podzim uklidit všechno. No co, s hráběma jsem uměl líp než s řezačkou papíru, takže se nebylo čeho bát. Ve středu ráno jsem se upravil co to šlo – manuální brigádu je lépe dělat maskován, dělníci nemají rádi vysokoškoláky. Oblékl jsem se jako anarchista, praštil párkrát hlavou do futra a vyšel.



Očekávání se opravdu splnilo. Dostal jsem se do party s jedním borcem, co byl o dva roky mladší jak já a už byl v krimu. Ohodnotil mě pohledem a dal mi hrábě se čtyřma zubama. Příštích pět hodin jsem strávil jeho monologem, protože mi přišlo, že cokoliv bych řekl, tak bych se na něj vytahoval. Témata byla vcelku všední – On a jeho sexuální život, On a jeho sexuální život a nakonec On a jeho sexuální život. V jeho podání ovšem co, kdy, kde a jak opíchal.



Během práce jsem zjistil dvě věci. Listí, které přežije zimu postupuje patrně na nějaký vyšší level a získá schopnost lepivosti. Všechny čtyři zuby jsem měl neustále zalepené a pokud jsem si toho včas nevšiml, tak jsem místo hrabání jen uhlazoval. No a druhá věc – psí hovna jsou všude! Nedalo se jim vyhnout a chůze po trávnících vyžadovala maximální soustředěnost. Tu jsem však vlivem jeho monologu ztratil už po pár minutách a rezignoval.



Ke konci práce jsem už dokázal rozpoznat stáří lejna, a to podle délky tzv. skluzu. Čím starší, tím byl skluz kratší. Rekord byl čtrnáct kousků na metru čtverečním a vidět v tu chvíli psa, tak ho těma hráběma přerazím. Asi ve čtyři hodiny jsem z "vole za chvíli přijede bos vole" pochopil, že asi přijede nadřízený. A opravdu. Zakvičely gumy a u nás rázně zabrzdila nablýskaná multikára.



Vystoupil Bos a začal nám pomáhat s listím na korbu. Jeho monolog byl úžasný, zvláště poslední věta. "Pičo vole tohle je hovno vole. To já sem vole jezdil s takovou tou velkou kurvou vole. Ta jak tam má takový ty kartáče vole. Ty pičo to bys nevěřil vole. Ta ten zasranej chodnik projede jednou a z tho chodniku vole bys – teť budu sprostej – mohl žrat!"



Odpoledne jsem si došel pro peníze, podepsal výplatní pytlík třemi křížky a šel na koleje. Celou cestou na mě útočily hnědé hromádky a hrůza mne jímala při pohledu na trávník. Na Obřanech jsem se pokoušel masivní konzumací alkoholu vrátit do normálu. Nejsem si zdaleka jistý, jestli se to povedlo…