Tak si tak v neděli okolo třetí hodiny miranduju s Knedlem a na oba začal působit přechod fronty. Znáte to – bolest hlavy, sucho v puse, žaludek jak na vodě a tělesná konstituce mouchy intelektuálky. Došli jsme ke stejnému názoru, jak tomu předcházet – nechlastat den předem.


Ono vůbec, jak člověk začne pracovat, tak zjistí, že mu tytéž radovánky, které bez problémů zvládal předchozích cca sedm let, začínají způsobovat menší problémy a větší průvan v peněžence. To je IMHO záhada, která by si zasloužila odborníka Dänikenova formátu. Jak to, že čím víc peněz k dispozici, tím víc jich ubývá?



Pro odpověď je nutno ponořit se hlouběji do historie. Pivo jsem začal pít na dnešní poměry pěkně pozdě, asi v šestnácti, a to protože bylo z nápojového lístku jednoznačně nejlevnější. Ještě v polovině devadesátých let stálo v jedné vesnické hospůdce, kam jsme chodili na "dýzy" a DJ Vencu Kroupu, pivečko 5,20, dvanáctka kolem šesti korun. Pořizovali jsme si mírné opilení za dvacku a smáli se holkám, které cucaly za stejnou cenu dvojdecku vína.



Na vejšce jsem pochopil o čem je vlastně to vysoké školství. Jsou tam povinná cvičení, nepovinné přednášky a nejvíce navštěvované večerní hospodské debatní kroužky. Každý týden se šlo sednout si na pivko v neděli, pondělí, úterý, středu a čtvrtek, takže jsem se strašně těšil domů, protože tam už nezbyl nikdo kdo by mě tahal do hospody. Kamarád Novák měl totiž Marušku a pro tu byla hospoda e-e. Ne, že by se nějak opíjelo do bezvědomí, prostě se jen sedlo a o půlnoci šlo domů. Vůbec nechápu, kde jsme brali ta témata, protože dnes mám na poradě problém vymyslet si něco k věci (upozorňovat na počítačové viry už se naučila i starší paní z pětky, mám smůlu…).



Jak se dalo tenkrát vyjít? Dva tisíce na měsíc s přibližnou desetiprocentní roční valorizací. Z toho padla půlka na koleje a za zbytek se holt bydlelo:-) Samože byl slušný přísun z méně či více uvěřitelných brigád, ale stejně nad tím dnes kroutím hlavou. Kdesi jsem vyhrabal malinký zápisníček ze třeťáku, kde jsem si psal, co se který den dělo. Půl roku jsem si vystačil s názvy hospod a klíčovým slovem, neboť ať se bylo kde se bylo, všude se něco přihodilo. Znáte to – ráno dumáte, proč máte v ruce kamarádovy brýle, popřípadě kde to sakra jste? Předloňský červen a červenec mi také splývá v asi jeden týden, nějak jsem nezvládal takové ty srdeční záležitosti.



No ale při zaměstnání jako když utne. Ztratil se přehled o nejlevnějších pivech, jabčák už se přestal skoro vyrábět a všude vám cpou minimálně Jima Beama. Pak se není čemu divit, že ráno sedávám před prázdnou peněženkou a snídám si pěst, abych to už víckrát neudělal.



A taky že neudělám – s Knedlem jsme se shodli, že je to ta nejlepší cesta jak ušetřit. Když už tak koupit domů a vypít v zamčeném bytě anebo se někam vetřít. Prostě tenhle měsíc šetříme. To je ta pozitivní stránka věci. Ta negativní je, že za měsíc má Myrna narozeniny a já jak si čuchnu k pralinkám tak ji tam o půl deváté vytuhnu na gauči.