Slíbil jsem to Knedlovi, který měl, jak jsem pochopil, vzácně měkký Silvestr. A ostatní? Třeba někoho bude zajímat jak se tráví poslední dny roku na chatě u policisty v malé vísce, kde každý zná jeho rodiče a nás ne:-)


Silvestr se odehrával v devíti lidech, plus minus několik mžitků – tedy lidí, o nichž ráno nevíte jestli tam byli nebo ne, jak rychle zase odešli. Byl tam kamarád Novák, Daff s milkou, Slušný pár, brácha s milkou a já s Myrnou. Kamarád Novák byl pořadatel, víceméně majitel chaty a plonk. Sice mu pak přijela sestřenka s nějakou kamarádkou, ale prý spal zase jen s Barbie a Kenem. A s papírovým Titanikem, ale nebuďme perverzní.



První večer nás tam bylo jen pět, takže gin doufal, že přežije, leč nebylo tomu tak. Slušný pár sice pil jen Metropol a na nás koukal jako na alkoholiky, ale nám to nevadilo. Druhý den zmizel Slušný pár na běžky. Možná proto, že byl jediný schopný vstát před obědem. My s Myrnou jsme se vydali na procházku a kamarád Novák zůstal doma s počítačem. Přivezl jsem mu totiž cdčko s cca 300 hrama z pouťových automatů (Phoenix, Final Fight, Xain atd.), což je pro někoho, kdo u nich trávil mládí (dohrát Shinobi na jednu dvojkačku uměl jen on a Závit) dar všech darů.



My s Myrnou jsme se vydali na obchůzku po vísce a tak nějak nás napadlo, že by se tu dala zahrát hra typu Exit nebo Tmou. Jasně, pořadatelský tým jsme byli jen my dva, protože s Novákem se nedalo počítat (občas nás docela vylekal nějakou sprostou nadávkou – to když jsme zapomněli, že u toho počítače někdo sedí). Času jsme měli taky málo, ale podařilo se nám vymyslet zápletku a na ploše cca 500 krát 300 metrů i cca dvanáct hádanek.



Tak tedy. Naše ideální představy vycházely ze dvou předpokladů. Nikdo z našich kamarádů není hloupý a bude se hrát jen na veřejných prostranstvích. U většiny domků totiž hlídal pes a někde bych to tipnul i na vlka či jeho křížence s vodním buvolem. Za plot jsme tedy nic nedávali. Čistý čas hry jsme odhadovali na jednu hodinu. Zápletka se točila kolem uneseného dítěte, starého kláštera a kletby jeptišek – zkuste si s bolehlavem vymyslet něco lepšího.:-)



Takže bylo uneseno dítě a hlavní podezřelý se v cele oběsil, přičemž jeho tělo zmizelo. Pak přišel anonym, který oznámil, kde se má tělo hledat. A v tu chvíli měla začít hra. Oběšenec byl udělán ze starého pláště a smetáku a byl pověšen na zahradě. V plášti vevnitř měl jednoduchou mapu (kreslil ji kamarád Novák, který běhá orientační běh, takže jsme doufali, že má s mapami nějaké zkušenosti, ale o tom až později), která měla hráče dovést ke kostelu. Tam měli na brance najít vzkaz "Pod kopím je jich 26". Od kostela byl cca 50 metrů památník obětem první světové války, kde byl další vzkaz (pomník byl s kopím a obětí bylo 26, jako nápověda tam byla další mapka s puntíkem). Na vzkazu u pomníku byla báseň, která odkazovala na jednoho ze zemřelých (Adolf Remeš č.p. 134). Báseň se jmenovala Karburátor, což jsme si mysleli, že je dostatečně debilní název, aby z čísel 134 vyvodili, že další indicie je u krbu (KaRBurátor).



U krbu jsem se převlékl za stařenku a povídal jim pověst o jeptiškách, které za starých časů byly zrazeny a skoro zneuctěny pohany. Prostě blábol co mi rum na jazyk přinesl – šlo o to, že další indicie se schovávala v kruhu ze sedmi bříz a jeptišky se proměnily v bílé panny (panna = bříza). Směr k indicii byl naznačen pomocí šipky umístěné na skleničce s nahou ženou (zhýralá jeptiška určí směr – museli byste ten blábol slyšet, byl jsem prostě zmatená, senilní a přiožralá stařenka). V břízkách byla další indicie, která je navedla k betlému, který stál na návsi. To byl zlatý hřeb naší hry, protože u betlému byla i telefonní budka. Tam jsme jim zavolali, kde mají hledat další vzkaz (křížek s výročím založení školy). Odtamtud se vydali "po dlouhé a nebezpečné cestě" kolem kontejneru (další indicie s číselnou šifrou) ke křížku (na němž byl žalm a po dosazení čísel vyšlo, kde mají hledat další) až k místnímu rozvaděči. Vzkaz byl umístěn v obrubni blízké studny, bohužel však Novák neměl film Kruh, který jsme chtěli pustit před celou hrou – určitě by toto místo všichni ocenili mnohem víc. Poslední vzkaz byl umístěn u cedule a navedl všechny k Novákovi do chalupy, kde bylo v jeho pokoji schováno dítě (= Barbie) zamotané v jeho trenýrkách (ano, stále seděl u komplu).



Opravdu jsme si mysleli, že za hodinu to zvládnou a budou se kousat nudou, avšak nepočítali jsme s tím, že máme tak hravé kamarády.



Zbytek příště.