…ukryjme se pod Mullou! Říká jedno afghánské úsloví. Jenže Mulla Umar je taky někde ukryt a tak si s ním o tomto návrhu popovídat mezi třema očima nemůžu. Nezbývá mi tedy nic jiného než trpět.


A jak takhle koukám na komíny a paneláky, ze kterých uniká drahocenné teplo, vzpomněl jsem si na jednu příhodu z kolejí. Jak to tak dopadá, když se posere jedna věc… Znamená to totiž, že se na vás řítí lavina dalších podobných událostí.



Toto začalo také nevinně – na jednom bloku (zrovna tam kde jsem bydlel) ruplo ve čtvrtek večer topení. Venku bylo kolem nuly a já jsem šel na brigádu do Makra. Prostě klasika před vánocemi – kde vzít prachy a nekrást? Ne, že by mě platili nějak úchvatně, ale v Brně se bez známého dalo těžko něco lepšího než 40 Kč na hodinu sehnat. Navíc – byl jsem svědkem jedné smrtelné nehody v areálu Makra, což jsem si uložil pod v jako vydírání a pod s jako senzace. Bohužel jsem byl také přítomen, když se na nástěnkách určených výhradně stálým zaměstnancům objevil motivační vzkaz od vedení – kdo chytí brigádníka při krádeži, dostane prémie.



Když jsem se vracel večer na koleje, překvapilo mě, že tam cedulka o poruše topení visí pořád. Já bláhový doufal, že se to stihne za den opravit – jde přece o zdraví především zahraničních studentů, ostatní jezdí na víkend domů. Abdú si oblékal kulich a bundu z hroší kůže spolu s koncem třicetistupňových veder a teď by měl být bez topení? Tomu jsem prostě nevěřil.



Jenže to bylo ještě horší. Můj spolubydlící při odjezdu pootevřel dveře na balkón. Prý jen trošku, jenže průvan udělal své. Zákon akce a reakce – dveře do pokoje zavřel a zamknul, kdežto dveře na balkón se otevřely dokořán a mráz začal řádit. Něco jsem začal tušit už když se mi ruka přimrzla ke klice, ale skutečnost byla ještě horší. Ihned jsem provedl všechno, co se v tu chvíli dělat dalo. Tedy zavřel jsem dveře, zapnul jsem televizi, rádio a dal vařit vodu v konvici – vyhnal jsem rtuť nad nulu. Do sprchy jsem šel v zimní bundě a že netekla teplá asi vykládat nemusím. Mám pocit, že jsem si během sprchy ani tu zimní bundu nesundal.



Moji postel pokrývala do půlky jakási krusta, tak jsem musel spát na druhé. Naskládal jsem na ní všechno, co se dá považovat za přikrývku a vyměnil vodu v konvici – mém jediném topném zařízení. V televizi dávali Peříčko, ale mě by nerozehřála ani celá skvadra Vivid Entertaiment. Prostě tragédie.



Zahnal jsem myšlenky na zapálení menšího ohýnku a rezignovaně jsem se vsoukal pod horu přikrývek a nic nedbal na tíhu, která mi málem zabraňovala dýchat. Na nos jsem dal kondom z kožíškem a na hlavu turban z ručníku. Přežil jsem.