Asi ano, protože je to jeden z mých koníčků. Spolu se zálibou ve starých hrách (tj. < 1995) asi největší. Ne, že bych ho nějak aktivně hrál, naposledy jsem držel hokejku asi před sto lety, ale zajímá mě a píšu o něm. Tedy hlavně o NHL.


Hokej na ledě jsem sice už hrál, ale bez bruslí. A hodně malej na zamrzlým rybníku. To už je dávno. Pak ještě šel hrát na zasněžené ulici, protože k nám málokdy zavítal pluh. Sníh se uťapal, uklouzal a už to jelo. Sice to možná dělalo problémy svátečním řidičům, kteří k nám zabloudili, ale jejich chyba. Rolba taky jezdí až o přestávce.



Čím míň jsem byl aktivní, tím víc pasivní – asi před rokem jsem našel sešit, kam jsem si zapisoval výsledky z Mistrovství světa 1985. Je to sice psáno kostrbatě, ale za to jsou tam vlastnoruční kresby. Třeba radující se Pašek:-) Takhle to začalo a kde to skončilo? U NHL. Když jsem byl kdysi na brigádě v Budějicích, kam jsem jezdil pravidelně rozlévat chlast návštěvníkům Země Živitelky, našel jsem tam v jedné hospodě Sport s kompletní statistikou českých hráčů v NHL. Neodešel jsem dřív než jsem si ji přepsal a od té doby ji doplňuju.



Když se lámalo tisíciletí, děly se podivuhodné věci. Jednou z nich byla určitě i má odpověď na inzerát ohledně práce. Šlo o psaní komentářů pro největší český server o NHL. Poslal jsem tam pár překladů a už to jelo. Mám prý přijet do Prahy. Tam mi ukázali redakční systém, zjistili, že html je pro mě škoda a dohodli jsme se na zasílání příspěvků přes icq. Neslo to sebou jen jedno riziko. Vstávání v pět hodin ráno. Dino, který se mnou tehdy bydlel, moc nadšený nebyl, zvlášť když to byl vlastně jeho počítač. Ale dohodli jsme se. Já se nedotknu jeho nohou (na to byl háklivý, při jeho výšce mu totiž čouhaly různě z postele, což přímo lákalo k zatahání) a on mi půjčí kompl.



Takže jsem vstával, psal NHL, diplomku, prostě pohoda. Teď už bych si sice vymínil alespoň podpis pod článek, ale tenkrát mi to bylo jedno. Také různé akce, kde byl alkohol, pro mě dostaly úplně jiný rozměr – vstát se muselo a psát se taky muselo. Co si pamatuju, tak jsem to nezvládl jen jednou – probral jsem se ve dvanáct a honem jsem se běžel omlouvat šéfovi. Ten byl úplně mimo, proč se prý omlouvám, vždyť už jsem napsal tři komentáře. Za ty tři jsem se opravdu styděl, i když taková slovní spojení by mi záviděl i Palacký.



Jenže nastaly problémy. Firma, která server vlastnila šla pomalu do hajzlu a já to nevěděl. Takže mi dodnes dluží pěkných pár tisíc a já tam psal poslední tři měsíce zadarmo. No nic. Horší bylo, že nebylo kam psát. Pomaličku jsem přešel ke konkurenci, kam jsem psal pod pseudonymem. Tak to zase nějaký čas vydrželo, sice to bylo zadarmo, ale mě to nevadilo. Nemusel jsem vstávat tak brzo a byla to spíš zábava. Jenže "ryze amatérský" server se najednou prodal pod křídla větší společnosti. Tak "lákavé" nabídce, že tam můžu psát jen to co si usmyslí šéf, se prostě dalo v pohodě odolat, a tak jsem skončil.



Od té doby jsem se jen vztekal nad neobjektivností komentářů – chápu, že jsme v Čechách, ale proč psát o někom, kdo je sice úplně v hajzlu, ale udělá bod na zápas? Hráč A dal hattrick, hráč Č jeden gól a už bylo v titulku Č rozhodl zápas. Prostě fuj.



Naštěstí jsem nebyl sám, koho to štvalo, a tak jsme využili Knedlovy pracovní nevytíženosti a udělali si sami server."My" to je Knedle, Jířák a já. Sice nás tam mělo přispívat víc, ale…. No co, třeba se to zlepší.



Takže už zase vstávám v pět. Tedy… když se vzbudím:-) A jestli se chcete podívat tak je to tady a v odkazech vlevo. Pěkné čtení a nešetřte kritikou!