Před ohněm člověk uteče, před vodou ne. Nevím, jak by s tím souhlasil Jan Hus, jehož pohled určitě toužebně sledoval Rýn, jestli ten nejeví známky přílivové vlny, ale v červenci už všechny kry roztály.


Jenže v listopadu je ker habakuk a záplavy postihují nejen Bangladéš. O minulém víkendu, zrovna když jsme pořádali Twin Peaks party, nám prasklo těsnění a malou dírkou vyteklo na koberec po malých kapkách Aralské moře. Pikantní na tom je, že to nezaregistroval ani jeden ze dvou párů, kteří spali v oné místnosti. Každá dvojice si totiž myslela, že se ta druhá dvojice cicmá. Vůbec jim nedošlo, že by se asi těžko cicmali tak pravidelně a vytrvale, ale budiž jim odpuštěno.



Další kus ledu na tři a druhý r, se odloupl v polovině minulého týdne v Antarktidě a zahynula u toho prý celá kolonie tučňáků, což bych ani nezaregistroval, kdybysme v kantýně neměli lososa se zobákem. Do toho slunce, který mělo asi čočku, stydlín měsíc – prostě týden, ze kterého by ve staré Číně patrně natírali zeď. Ve zprávách pořád jobovky o přístrojích, které nemohou vydržet nápor těchto událostí a nevěřící Tomáš, který si hýčkal svůj bezchybně fungující otvírák.



Jenže ouha. Zatímco doma všechny přístroje pod bedlivým dohledem TheGena se šroubovákem (to byl dostatečný signál nerozbíjet se:-)) slunečním vichrům odolaly, v práci ne. Pondělní ráno a v kanclu víc lidí než za celý rok předtím – jen mi tu chybí doktor a přitom by byl potřeba – radiátoru praskla voda! Čtyři údržbaři capkají na promočeném koberci mezi plavajícími výstrižky s titulkem "celotýdenní práce" a do toho vesele kape voda v rytmu Eastside hiphopu. Jen černošky nikde a jedinej Doggy Dogg je na ulici a ochcává patníky.



Uklízečka přinesla černý pytel a já začal pohřbívat všechny Večerníky Praha, které se utopily v zoufalé snaze doplavat k židli a vyšplhat se nahoru. Teď už je po pohřbu. Zháším svíčky a montuju stěrače na monitor, který je za mlhou hustou tak, že by se dala krájet. Vysoušeč vysouší seč mu síly stačí a nahoře úřaduje klimatizace snažící se odsát všechny pachy mokrého koberce a omítky.



Neúspěšně. Večer budu smrdět jako křeslo, co se vynáší ze sklepa, protože už je tam dát potřeba jiný křeslo. Zítra si beru ploutve, neoprén a lanolín.