…kdy u mě bude lajna. Tak tak. I když jsem se včera holedbal, ba přímo chvástal tím, že se napíchnu káblíkem tam, kde už jsou skoro všichni, budu si muset ještě chvíli počkat. Uklidňuju se sice tím, že kdo si počká, ten se dočká, ale…


To je tak, když se necháte oblafnout nabídkou na internetu. Jasně tam bylo napsáno montáž do pěti pracovních dnů, jenže já blbec si neuvědomil, že počet pracovních dnů v týdnu se liší případ od případu. Takže tři týdny jsou ještě v pohodě. Když jsem ještě chodil do školy, měl jsem co dělat abych měl těch pět pracovních dnů alespoň v průměru za měsíc.



Takže doma mi smutně vrní počítač, který se už tak moc těšil, že bude připuštěn. Bohužel. Na pokrytí si ještě počká.



Jsem však člověk hravý a tak kompl nezahálí. Konečně si můžu zahrát i hry mladší pěti let, což na tom starém jaksi nešlo. On to byl vůbec kauf. Nějaká firma v Německu vyřazovala počítače a nějakej maník z Olomouce je tahal sem a prodával. Takže jsem zakoupil originální Siemens – Nietzdorf počítač. Bohužel, německou kvalitu nevydržel můj archaický třináctipalcový monitor, který možná pamatoval okupaci, a proto odmítl spolupracovat. Nechtěl se zapínat. Nejdřív sem to řešil přemlouváním, pak velmi pomalým mačkání vypínače (fáze ukolébání), po kterém následovalo mačkání v rychlém sledu (fáze překvapení). Bohužel, už nezabíral ani na to a když už jsem kolem něj musel chodit se zaříznutým kohoutem a polévat se voskem, rozhodl jsem se ke koupi nového.



Byl jsem sen každého marketingového pracovníka – vrátil jsem se do Olomouce a ne sám. Sedmnáctka monitor za tři tisíce nebyl před pěti lety tak lehce k mání, a tak podnikavý kamarád Cubeek nakopl Felicii a jelo se pro šest kousků. "Se tam v pohodě vejde vole" Neměl dálniční známku a protože jsme u sebe měli peníze, nechtěli jsme nic riskovat. Jeli jsme po staré, ale byl to docela šok. Byla už tma, když jsme najednou vjeli na soukromou cestu. Nikde nikdo. Najednou podjezd. Ihned mi na mysli vytanula série Death Wish a Harry Calahan najednou. Cubeeka asi napadlo totéž, protože zavřel okýnko. Představa ghetta byla tak živá, že jsem před sebou viděl tři Hanáky v kroji rapující nad pálenicou Beskyde, beskyde… Radši jsme přidali plyn.



Po důkladném výběru jsme ze třiceti kousků vybrali šest, ale odhad zavazadlového prostoru Felicie byl značně nadhodnocen a já byl přinucen jet celou cestu z monitorem na klíně. Obrazovkou dolů. Studenou obrazovkou dolů. Pauzy na močení zdržely cestu o dobrou hodinu.



Jojo, to byly časy. Jako v pohádkách. Všechno dobře dopadlo, ledviny fungují, monitor taky, spolubydlící Dino se oženil a určitě bude mít kupů dětí.