FFWD!

Minule tu byly nějaké připomínky, abych napsal ještě něco o jídle. Tímto vyhovuji a přidávám i desert v podobě výletů. Jo a sorry za ty plachty, nemám tu nic na jejich oříznutí.

Pointusa se ptal(a) i na způsob přípravy. Nejsem moc zdatný kuchař, ale většina z toho se dělá na grilu, včetně ryb. Mají tam hafo koření, které jsme si museli přivézt a moc se s tím nepárají. Prostě osolí, nakoření a mrsknou na první horkej šutr nebo gril. Finito. Jo a málem jsem zapomněl na ještě jednu jejich specialitku. Moussaka. Je to směs mletého masa a skvělých těstovin zapečená se zeleninou a vrstvou bešamelu. Vypadá to lákavě, ale člověk nezvyklý jíšky nebo právě toho bešamelu si moc nepochutná. Jestli si ještě na něco vzpomenu – připíšu.

No a teď k těm výletům. Cestovka do vás bude hustit, že výlety jsou prostě super a po vlastní ose se nikam nepodíváte. Je to pravda tak napůl. Samože hnacím motorem všech výletů jsou penízky. Jednodenní výlet stojí okolo 30 eur, vícedenní na Santorini až 90 (ovšem s večeří, noclehem a mrazením v zádech, že stojíte na bývalém ostrově, který se jaksi vypařil). Pokud oželíte průvodce v rodném jazyce, můžete pořádně ušetřit. Výlety koupené přímo na Krétě jsou cca o 10 – 30% levnější, jen riskujete cestu ve skupince Němců s koženými lacláči.

Kréta má několik vyhlášených lokalit a spoustu nevyhlášených. Pokud vás snad popadne archeologická horečka, tak si to dobře rozmyslete, nesmíte vyvést nic a i hezký kamínek z pláže se může šikovným celníkem proměnit v kus mozaiky a následně v pokutu a test krétských vězeňských sprch. I když uznávám, že to láká – Kréta má odhadem přes 2000 jeskyň, probádaná je necelá třetina a největší nález poslední doby udělala třída malých dětí během čurací pauzy školního výletu. Pozor je potřeba si dát i v horských oblastech. Jako má u nás spousta lidí mobila a ne jednoho, tam má skoro každý pušku. A ne jednu.

Začneme Samarií. Ta vás pronásleduje na každém kroku, protože se tam tak jmenuje nejlevnější minerálka. A o co jde? Údajně nejdelší soutěska v Evropě – hádají se s Francouzi. Každopádně nejpopulárnější výlet. Kvůli hustotě výprav doporučuji zakoupení, nezkoušet vypůjčené auto nebo motorku. Autobus vás doveze od moře do výšky 1500 m.n.m zakoupíte vstupenku a jdete 18 km k moři na druhou stranu. Během prvních tří kilometrů cesty sejdete zhruba 1000 metrů výškového rozdílu, takže vás druhý den bolí svaly, o kterých jste ani nevěděli, že je máte. Soutěska je široká od 3 do 300 metrů a pokud odečtete všudypřítomné hadice (= vodovody pro minerálku), tak je opravdu krásná.

Nejhezčí scenérie jsou asi úplně nahoře, kdy se nad vámi tyčí ještě sedmset metrů vysoká skála a pak ještě na několika místech – popořadě. Pokud nechcete být při focení či kochání pošťuchováni hůlkami netrpělivých turistů, pak doporučuji nasadit na první tři kilometry tempo hodné Zátopka, pak už jdete v klidu sami a nic a nikdo vás neruší. Půlku cesty absolvujete korytem řeky, která tam chvílema je a chvílema není. Asi v půlce je vesnička Samaria s kostelíkem z čtrnáctého století, kterou od té doby obývala jedna benátská rodina. I přes dvousetletou nadvládu Turků nebyla tato oblast nikdy dobyta, což pochopíte až dojdete k nejužšímu místu, které má slabé tři metry do šířky, ale 300 metrů do výšky. Vesničku koupila v šedesátých letech řecká vláda, takže tam už nikdo nebydlí, ale krásné to tam je pořád.

Nedoporučuje se mezi skalami moc halekat, kameny padají pořád a je docela nepříjemné to jen zaslechnout. O to víc nás štval francouz, který si hlasitě zpíval. Idiot. Po vesničce už jen projdete lesem, možná zahlédnete horskou kozu Kri-Kri, projdete plání plnou kamenných pyramidek (cca 10000) a už jste v cíli vaší cesty. Je to přístavní vesnička Agia Roumeli, kde na vás čeká černá rozpálená pláž, drahé hospody a loď do nějaké vesnice, ze které vede silnice. V rámci úspor doporučuji koupit litr vína a zkombinovat to s rozpálenou pláží.

Příště Knóssos a další. Plus na co si ještě vzpomenu:-)))