Možná se na mě bude zlobit. Možná se se mnou přestane bavit. Ale já to risknu. Snad mu ještě business nepopletl úplně hlavu a trochu toho smyslíku pro humor tam zbylo… A mimochodem – čtyři roky jsme spolu spali!


O kom je řeč? O jednom mém kamáradovi, na kterého jsem si vzpomněl včera. Neustále jsem přemýšlel o čem napsat v souvislosti s předchozím příspěvkem. Nakonec jsem přišel na něj… Ne, že by byl nadržený homosexuál nebo něco takového, jen prostě by mohl stát vzorem podobnému dílu, akorát v ženském provedení. Prostě hříčka přírody, osmý div světa, chodící přirození – člověk, který myslí varlaty.



Už jeho přezdívka, která posloužila jako název článku. Vznikla podle filmu Mlčení jehňátek. Úplně na konci zavolá Lecter Clarisse, že jde se svým dobrým přítelem na večeři. Agentce ihned dojde, že jeho host nemá plnit funkci ochutnávací a pak pochvalnou, spíše bude ochutnáván on sám. V obavách, že se jedná o jejího nadřízeného, kterého platonicky miluje, chce vědět kdo to bude – jenže Lecter zavěsí. Jodie Foster tedy šokovaně do sluchátka opakuje – Doctor Lecter, Doctor Lector… No a takhle vznikla jeho přezdívka. Každá dívka v postkoitálním šoku opakovala Menis penis, Menis penis…



Bydleli jsme spolu na kolejích od prváku. Já, chlapec z venkova opředený mýty ohledně sexu a nástrah velkoměsta a on, chlapec z venkova, který už všechny mýty buď vyvrátil, nebo ověřil. Nikdy nezapomenu jak si na stěnu vyvěsil obraz od své milky, který měl rozměry asi metr krát metr a uhlem na něm byly nakresleny výjevy, které měly znázorňovat, jak se moc milují. Dokázal na ten obraz dlouho koukat. Já taky, ale z úplně jiného důvodu – některé obrázky na mne byly moc abstraktní. Zvláště cosi, co mně připomínalo ruku s uhlem. Neměl jsem to však říkat nahlas – kdo mohl tušit, že se jedná o nahou dívku na útesu (byla to brunetka – odtud podobnost s uhlem).



Avšak dívky přichází a ochází a i Menis býval někdy sám. Tyto období však byla jeho zásluhou velmi krátká, protože si dokázal něuvěřitelně rychle někoho sehnat. V očích nás romantiků, kteří udolávali dívky promyšleným dlouhodobým plánem plným básní, procházek, západů slunce a dvanácti panáků rumu, budil opovržení. No… asi spíš závist.



Nemohli jsme přijít na to, čím to je, až nám to došlo. On nemá mozek. Tedy – nemá ho na obvyklém místě. Vlivem zvláštního překřížení (tzv. Crossover) se mu mozek přestěhoval do šourku a varlata se mohla nerušeně vyvíjet v dostatečně prostorné lebce. Naši teorii odpovídala i drobnost, které jsme si všimli po dlouhodobém studiu. Vždy, když mluvil se ženou, naběhla mu na čele žíla. Na první pohled! Na pohled druhý muselo být všem jasné, že to není žíla, ale chámovod.



A proto jsem si na něj včera vzpomněl a pokud to bude někdy číst, tak doufám, že se ještě zasměje. A jestli ne, ať si vzpomene – vagón pro Ukrajinu, pizza pod polštářem, první homosexuální autoerotická soulož… A jestli ani teď ne, tak jen potvrdí slova klasika.



Z práce se blbne.