Včera jsem si pouštěl po x letech svoje staré kazety. Všechno originálky, jak jinak. S jednou malinkou změnou – všechny jsou Made in Poland.


Nevím jestli něco takového jako výlety do Polska ještě někdy zažiju. V čem to spočívalo? Především v rozdílu cen. Okolo roku 1989 tam měli o mnoho levněji než u nás a vyplatilo se tam jezdit dokonce i pro benzin. Další věc – jejich měna. Tenkrát to ještě nebylo 10 Kč za jeden zlotý, ale spíše 10000 zlotých za 1 Kč. Díky tomu se nemohlo stát, že byste měli problémy při nečekané velké situaci v lese a scéna z filmu "S tebou mě baví svět", kdy Václav Postránecký mučí chlapce jehličím, zůstala v Polsku nepochopena a ve své době budila velmi protičeské reakce.



Pro co se tam jezdilo? Pro všechno:-) Byl tam levný nábytek, ošacení, boty… Sice to bylo vše dělané formou trhů, takže při zkoušení riflí to vypadalo spíš jako na módní přehlídce. Jestli sluší se dalo vyčíst z reakcí náhodných kolemjdoucích, protože kabinky neexistovaly. Já jsem tam však jezdil kvůli jediné věci. Kvůli kazetám.



Tenkrát jsem byl Depešák. Neříkejte, že si na to nepamatujete, vyholená hlava, zbytek vlasů ulízlý dozadu, černá kožená bunda, černé brýle a věčně zasněný pohled. No… vzhledem k tomu, že mám vlasy spíš jako černoch a brýle nosím dioptrické, tak by to na mě nikdo nepoznal, ale opravdu tomu bylo tak. Tenkrát se kazety sháněly těžce. Oficiálně se nic sehnat nedalo, záhadou pro mne zůstává deska Music for the Masses od Supraphonu. Desátá kopie desáté kopie nebyla výjimkou a proto mne polský trh uchvátil.



Vždycky když si čtu o zátahu na Vietnamce, tak se směju. Poláci si na tom museli vydělat majlant. Kazeta stála 30 Kč, dvojkazeta 50. Myrna tvrdí, že tam kupovala za 80, ale ona je mladší a tolik toho nepamatuje (;-)). Za 30 korun jste dostali cokoliv vám chybělo a někdy ještě mnohem víc. Poláci se s tím totiž moc nepárali, když žádaná skupina dlouho nic nevydala, tak se holt vydalo něco, co nikdy hudebníci nevydali. Takže mám doma například Depeche Mode: Live in Japan, což v žádné jejich diskografii nenajdete. Kauzou Iron Maiden se zabývala i tehdejší špičku teen-časopisů – Filip pro -náctileté (ua ua). Po revoluci nejspíš do Polska vtrhly hordy metalistů, kteří byli lační po drsňáckých nášivkách a kazetách s bubákama na obalu. Poláci tak vydali x kazet Iron Maiden, z nichž polovina Iron Maiden nebyla a druhá polovina se skládala z náhodně poskládaných písní. Českým metalistům to ale nevadilo, hlavně když se mohli pyšnit Eddiem na obalu.



I já mám pár perel. Music for the Masses se zdála příliš dlouhá, proto je konec dvě písničky před koncem uprostřed třetí. Kámoš tam měl sice všechny písně, ale jen do půlky. KLF zní jako by ji někdo nahrával přes mikrofon a měl u toho puštěnou televizi. Front 242 – Tyranny for you sice obsahuje všechny písničky (asi), ale nejsou popsané. S tím se ovšem tak nějak počítalo a bralo se to jako přijatelné riziko. Škoda, že už to teď nefunguje. Sice jsem dospěl a vím, že je to vlastně krádež, ale to je tak všechno. Kupoval bych to stejně.



Kamarád Novák však těmito kazetami pohrdal. Prý mu ničí magnetofon a namotávají se. Proto si koupil originálku Songs of Faith and Devotion cca za 300,- Zvuk to mělo krásný. Booklet taky. Ale namotalo se mu to po čtrnácti dnech.