Tento víkend byl jakýsi podivný. Opět se rozšířil výčet věcí, které se nepovedly a okénka pro zaškrtnutí toho, co bych měl udělat zůstala opět prázdná a začínají se na nich dělat pavučiny.


Začalo to hned v pátek. V plánu to bylo jednoznačné – večer Hradhouse v Boskovicích. Jen tak mimochodem, jsem spíše okrajovým příznivcem tohoto žánru, tzn. mým snem není usnout v reprobedně a protucat se k nirváně. Na podobné masové party jsem byl v podstatě jen jednou, asi před deseti lety v jakémsi hangáru u Pardubic. Samozřejmě nepočítám takové ty vesnické akce typu Houseparty v sokolovně v Českém Meziříčí, hraje DJ Závit! Myrna už taky dlouho nikde nebyla, tak jsme se řekli, že se tam pofrčíme podívat. A navíc, měl tam být i Knedle se slečnou, takže bych si měl s kým sednout k baru na pivko. Samozřejmě s Redbullem – musíme být in!



Jenže realita byla poněkud odlišná. Já jsem se dával dohromady po zákeřné nemoci a když už se zdálo, že pojedu, virus udeřil znovu. Tentokrát ulehla Myrna. Za jiných okolností bych byl potěšen a možná bych toho i zneužil, ale tentokrát už bylo obsazeno – lehla totiž s devětatřicítkou. Snažili jsme se ji vyhnat enormní dávkou paralenu, ale nic. Rozhodlo se tedy, že nepojedem. Takže zbyl jen jeden problém – lístky.



Měli jsme je totiž z předprodeje a 360 Kč za jeden jsme rozhodně nechtěli nechat propadnout. Knedleho se mi na malý výlet do Brna přemluvit nepodařilo, tak jsem musel jít k autobusu s tím, že je buď prodám, nebo pojedu do Boskovic a prodám je na místě. Anebo se budu bavit za dva.



Díky mému věku a vizáži už bych vypadal spíš jako nějaký policejní provokatér, takže jsem musel poprosit Myrnu, aby mě nějak upravila. Zvolila vizáž hiphopera, kteráž spočívala v kraťasech, tričku a kloboučku. Byl jsem docela rád – často si mluvím pro sebe, a takhle to bude vypadat jako že se MC připravuje na vystoupení. Moc jsem si ale nevěřil a nejvíc spoléhal na svůj chraptivý hlas, který díky nemoci připomínal totálně vyhulenou smažku.



Přišel jsem na místo, odkud měly odjíždět autobusy přeplněné technemchtivou mlédeží. Bohužel tam byly jen dvě dívky, které sice čekaly na oslovení, ale určitě nechtěly lístky na Hradhouse. Odrapoval jsem pryč a čekal dál. A pak to přišlo. Odnikud se najednou vyrojilo asi dvacet postaviček ve věku 13 – 16 let. Pochopil jsem, že jsou to členové jakéhosi prestižního klubu. Chlapci musí mít kalhoty do zvonu, nagelované vlasy a váhu maximálně 40 kilogramů. Dívky musí být namalované (spíše by se hodilo omítnuté), prsa č. 1 jsou podmínkou. Všechny zároveň trpěly jakousi záhadnou alergií na oblečení.



Žádnou z podmínek klubu jsem nesplňoval, navíc bych mohl být jejich fotříkem, kdybych si jen nehrával s kapříkem (oj). Přesto jsem k nim musel. Koukali na mě…. divně a já se musel smát. Lístky nechtějí, všichni už mají. Čekal jsem tedy dál a půlhodinu po odjezdu autobusu, který ještě nejel jsem ty lístky prodal. A minutu potom chtěl další borec ještě dva.



Na Hradhouse jsem tedy nejel a mediální hvězdou se tak stal Knedle. Jen by mne zajímalo, co reportérům Českého rozhlasu říkal. Anebo radši ani ne:-)