Dokončení hrdinského eposu…


V neděli ráno jsme vstali poměrně brzo a k všeobecnému překvapení nás nic moc nebolelo. Snad jen část, do které bych nikdy neřekl, že by se tam sval mohl najít, a to zadek. Ten však bolel za dva…



Zaplatili jsme (165 Kč na jednoho – čekal jsem to horší), nechali si baťohy u paní domácí a jen tak nalehko si naplánovali menší vycházku do Kvildy. Šlo se pěkně – přes les, asi sedm kilometrů, ale průměrnou rychlost jsme si nijak nevylepšili. Spíše naopak. Všude podél cesty totiž rostla kvanta borůvek. Nebudu si vymýšlet, do švestek měly plody svou velikostí daleko, ovšem trumfly by lecjakou menší višničku. Pro domorodce to ještě nic nebylo, ti chodí až s česačkou, ale pro nás to byl ráj.



Fialoví a spokojení jsme došli asi po třech hodinách do Kvildy. Chtěli jsme se podívat na Jezerní slať, kde je asi šestimetrová pidirozhledna, ale borůvkový skluz nás začal nepříjemně tlačit. Navíc, slečna v informačním centru nám zjistila nemilou skutečnost – pokud chceme do Brna, nepůjde to jinak než přes Prahu a budeme na místě kolem třetí hodiny ranní. Bylo kolem jedné, takže už se dal stihnout jen menší oběd (cmunda… mňam) a přesun autobusem k Chalupské slati. Ta se mi strašně líbí, protože se jde do mírného svahu (okem nepostřehnutelné) a nahoře na "vrcholu kopce" je malé jezírko. Rovněž šlápnutí mimo cestičku má za následek zhoupnutí, či rovnou zaboření boty do rašeliniště. (Když to čekáte, tak to není problém, ovšem když jsem byl menší a byl na Šumavě s rodiči, mohl jsem být polosirotek. Při houbaření totiž zapadla mamka do nevinně vypadajícího listí až po pás…)



Pak už jsme jen vyzvedli baťohy a čekali na autobus. Přijel o dvacet minut později a navíc ve Vimperku nabral jednu pražandu se svým synovcem (nebo bratrancem, mám v tom bordel). Chlapci bylo asi patnáct a byl to na první pohled budoucí IT intelektuál. Teta byla udržovaná třicítka ovšem, nevím jak to napsat jinak, úplně blbá. Kluk ji půjčil časopis 100+1, což okomentovala slovy "Jé to četl tvůj táta, on je chytrej" a začala listovat. Opravdu jen listovat, zastavovala se jen u celostránkových reklam. I tak ji časopis vydržel až do Prahy což je výkon i pro analfabeta.



V Praze jsme se honem přesunuli na Florenc odkud jezdí ČEBUS, který nevímproč neměla slečna na Kvildě ve svém programu. Jel v devět a po půle tam stál hlouček štěbetajících žen. Stoupl jsem si tedy z pravé strany a čekal. Když řidič otevřel prostor pro batožinu, šel jsem ji tam dát a pak jsem se vrátil opět na jejich úroveň (aby si někdo nemyslel, že předbíhám). Jenže… po místenkách nastala mírná tlačenice, ve které jsem byl jednou z těch "dam" upozorněn, že jsme přišli až po nich a ať jdu s Myrnou na konec. Nevím co si představovaly, konec fronty už byl v nedohlednu a navíc jsem tam přišel hned po nich. Korunu tomu nasadila jedna ****, která si založila ruce a prohlásila "Tak teda běžte, když tak spěcháte…" To už jsem nevydržel a něco ji řekl – už ani nevím co. Lidi co jsou důležití jak papír od sekaný nesnáším…



Do Brna jsme dojeli už v pořádku a ještě stihli s Dafem jedno pivko. A příště? Nejmíň Tunis:-)))