Předem se omlouvám těm, kteří zde čekají popis nějakého lektvaru na prodloužení doby erekce. Petržel nesnáším a vidět ho můžu jen v nějaké říkance. I když… na každém šprochu pravdy trochu, že?


Tak jsem provedl rozsáhlý výzkum a s jeho výsledky vás teď seznámím. Během jeho plnění jsem musel překonat nesčetné problémy při jejichž řešení jsem si musel sáhnout až na dno svých sil. Zcela vyčerpán psychicky jsem však nevzdal svoje snažení a hnal jsem se dál za svou chimérou…



Dost keců, prostě jsem koukal jak dlouho vydrží příspěvek na titulní stránce www.bloguje.cz . Nemůžu mluvit za celý den, sledoval jsem období pouze cca od 9:00 do 16:00, ale i tak už vím, kdy přispívat, aby i můj výplod zažil svých patnáct sekund slávy. Ráno asi tak do devíti to nemá cenu. Přispivatelé jsou svěží, hlavou se jim honí spousta nápadů a jsou celí hrrr je hodit na web. Já se jim obdivuji, protože ráno hrr nejsem a nejradši bych sebou hodil do postele. Pak přichází dopolední útlum. To je doba, kdy se vyplatí něco napsat, aby to tam chvíli vydrželo. Pak je doba kolem oběda, kdy pracující bloggeři do sebe nahází oběd a s počínajícím vředem běží zpět ke komplu aby v ušetřeném čase stihli přispět. Odpoledne se to různí a příspěvek vydrží cca 45 minut.



Samozřejmě, že to není univerzální. Často se mi stane, že když něco vypotím, přijde blogger s hlavou plnou zážitků, které začne hézet do počítače rychlostí nevídanou a můj pracně dvěma prsty psaný příspěvek zmizí v propadlišti dějin. A taky nechci abyste si mysleli, že mi jde o co největší sledovanost (nebo návštěvnost?). Nedělám si iluze, že toto je něco extra. Je tu spousta vtipnějších blogů. Spíš bych jen rád, aby ti co třeba někdy byli na starých Peachovinách jukli i na nové, i když ty už jsou bez Jirika a Rad3ka.



Prostě deset přístupů denně stačí. A to nepočítám těch pět svých…