…

V červenci má náš podnik prázdniny a je v něm skutečně mrtvo. Zůstávají jen ti, kteří na dovolenou nemají nárok (třeba já) nebo ti, kteří ji šetří na vánoce. Ani kantýna nevaří a paní UltraP mě periferním viděním nekontroluje, jestli náhodou nekradu ledňáka. Po kanclu (i mimo něj) chodím jenom v ponožkách, zpívám si a můžu si každý den přečíst sedmery noviny.

Mám však jeden velký úkol – zalívat všem spolupracovníkům květiny. Můj vztah ke květinám není zrovna nejkladnější a souhlasím s dědou, který o nich tvrdí: “Staráš se o to a stejně se nedaj sníst.” Navíc mé znalosti pokojových rostlin končí u fialky a tchýniných jazyků. Paní z kanclu odvedle mě ihned odhalila: “Ne, že bych vás podceňovala, ale nachystala jsem si pro vás itinerář”. Ukázala mi hustě popsaný papírek se seznamem květin a časem jejich sprchy. Na to jsem zavtipkovala, že spadlé listy zpátky přilepím. …baba

A tak mám rozpis, co zalívat v pondělí a co v pátek. Včera jsem například přelila vánoční růži, aniž bych věděla, že je to vánoční růže. Musím si doma půjčit atlas pokojových rostlin od Reader’s Digestu.

Ostatním kolegům zalívám dle mé libovůle (zlovůle?:-). Každýmu kvítku osahám listy a pokud se drolí – zaleju. Doufám, že to všichni přežijem.